Návrší Šibeník nad Novým Hrádkem svým názvem prozrazuje, že tu ve středověku byla původně umístěna šibenice. Vzhledem k dalekému výhledu byl využíván také jako varta, místo pro vojenskou hlídku, která signalizovala blížící se vojska do českých zemí. V období před 2. světovou válkou existoval záměr vystavět na Šibeníku turistickou chatu. Vzhledem k politické situaci tu však místo ní vzniklo jen několik betonových bunkrů československého předválečného opevnění.
Novodobá rozhledna na Šibeníku vznikla v roce 2020 přestavbou původního tubusu zaniklé větrné elektrárny. Její vznik sahá do roku 1995, kdy zde nechal soukromý investor Stanislav Tošovský postavit čtyři větrné turbíny. Výška každé z nich dosahovala cca 32,5 m, se vztyčenou lopatkou větrné růžice pak téměř 50 m. Park čtyř větrníků však nikdy nebyl zkolaudován vzhledem k vysoké hlučnosti a poruchové prototypové technologii. Projekční i provozní firma brzy zkrachovaly. V r. 2006 přešel nefungující větrný park pod společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, která se jej rozhodla odstranit. V listopadu 2012 byly skutečně tři ze čtyř větrníků demontovány a sešrotovány. Zcela odstraněny byly rovněž několikatunové základové desky. Poslední zbylý větrník byl včetně okolních pozemků a budovy trafostanice prodán městysu Nový Hrádek, jehož představitelé projevili zájem zbylý tubus přeměnit v budoucnu na turistickou rozhlednu a sousední provozní budovu na informační centrum. V soutěži na transformaci větrné elektrárny na rozhlednu vyhlášené r. 2014 zvítězili architekti Ing. Pavel Suchý a Ing. Petr Bouřil z pražské kanceláře ABM architekti, s.r.o. Evropskou dotaci na nákladnou revitalizaci se podařilo získat až r. 2018 a ještě o rok později také dodavatelskou firmu, kterou se stala společnost Průmstav Náchod, s.r.o. Kromě úpravy tubusu na rozhlednu bylo předmětem zakázky také vybudování infocentra z bývalé trafostanice a blízkého parkoviště. Rozhledna byla dokončena v prosinci 2020. Po nákladné rekonstrukci je to jediná rozhledna u nás vzniklá z tubusu větrné elektrárny. Zpřístupněna byla 22. prosince 2020.Text: historie
12.5. 2021 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím informací různých webových stránek)
|
Přihlášení |
