rozhledna Klínovec

Včera jsme na Klínovec zavítali i my a měli štěstí, že jsme na svérázného správce narazili také. Neváhal a rovnou nám nabídl výstup na věž. Cestou nám ukázal i sál s kazetovým stropem. Náš zájem o místo se asi nelíbil jeho fence, která chtěla dokázat, že má taky co ukazovat. Akorát zvolila špatný způsob, takže její "přátelské" upozornění, že má štěně nevydržely Ifčiny kalhoty a ještě dnes má na stehně patrné otisky zubů a modřinu. Ale ani toto nezkazilo náš zážitek z návštěvy jedné z nejvýše položených rozhleden u nás. Bohužel asi také jedné z nejvíce zanedbaných. Celé místo by si zasloužilo rekonstukci, určitě by se stalo vyhledávaným cílem výletů mnoha turistů. Výhled byl totiž nádherný , a to i přesto, že byl opar.

Před lety, tuším někdy kolem roku 1997 jsme na Klínovec vyšlápli v neskutečném vedru pěšourem z Mariánské a natrefili trochu podivínského, tehdejšího, snad správce. Ten se při pohledu na naše schvácené a funící trosky upřímně podivil, že dneska ještě někdo leze na kopec po svých a řekl, že nám ukáže něco, co dlouho nikdo neviděl. Následně nás protáhl vnitřkem celé starší budovy provázel celou exkursi svým, možná trochu svérázným výkladem historie budovy. Závěr ovšem stál za to, protože nám vrazil do ruky mapku s větrnou růžicí a namalovanými kopečky a pustil nás na starou věž. Je to úžasná vyhlídka a jestli ta mapka nekecala, tak jsme opravdu viděli Bílou horu v Praze. Protože se pachatel vrací na místo činu, tak jsem tam asi před dvěma lety vyrazil na výlet. Nevím, jak je to teď v roce 2007, ale v roce 2005 mi bylo z toho celkem smutno, protože vypadalo, že to brzy spadne. A kromě snad tisíce vos v obložení domu, tam nebyla ani noha. Musím se tam zase vypravit a doufám, že se našel nějaký šikula, který nám nahoře natočí v zrestaurované hospůdce pivko a pak nás s mapkou pustí na opravenou věž.

Musim zde ragovat na kolegu, ktery zminil tehdejsiho spravce objektu. Meli jsme tu cest tohoto chlapika v kovbojskych botach a fenkou nejisteho puvodu poznat take. S nejvetsi pravdepodobnosti se jmenoval Petr, ale to neni jiste, tak jako vetsina veci, ktere nam behem prohlidky napovidal. Samotny \"penzion\" byl velice prostorny, nicmene porad mel podobu ozdravoven ROH ze 70. let. Vsude na vas dychala starota a zatuchlina, po zemi se povalovaly psi exkrementy, ktere Petr vzdy pohotove a hlavne nenapadne kopal pod stul. V jidelne je na zdi obraz, za kterym se udajne skryva tajna chodba, kterou kdysi za valky utikal Hitler; pro vysoky stupen utajeni ho vsak Petr odmitl sudnat. Temer veskery dekoracni interier zhotovoval Petr, kdyz se nudil za dlouhych zimnich veceru. Zvlaste bych upozornil na zdobny lustr a zive plastiky v mensim salonku. Mimoradne povedena byla historka, jak Petr na sjezdovce U Zabijaka jezdil na jedne lyzi a cestou uklizel ostatky lidi, kteri nemeli to stesti, aby sjezdovku sjeli. Doporucuji navstevu tohoto mista, pro krasny vyhled z rozhledny, nezapomonutelnou a vsudypritomnou starobni atomosferu, a hlavne pro nezapomenutelne setkani s Petrem, spravcem arealu....i kdyz neni jiste, zda se tam stale vyskytuje. Vasek