V místech, kde byl radvanický pivovar, stávala od pradávna krčma rodiny Pěčonků. Když v roce 1810 poslední muž rodu zemřel, přešel pozemek do rukou vrchnosti. V roce 1850 odkoupili věkovitý hostinec manželé Neumanovi a v roce 1858 postavili pivovar.
Kromě piva vyráběli a prodávali led. Led se vyráběl v prostorách dnešního hřiště TJ Baník. Před příchodem zimy se mírně vyhloubená plocha naplnila vodou z Lučiny, když se objevily první mrazíky, neustále se připouštěla, aby vrstva ledu utěšeně tloustla. Led se pak sekal sekerami, vytahoval se do saní mohutnými háky a převážel do pivovarské ledovny. V ledovně další dělníci rozsekávali bloky dřevěnými kladivy, solili je a před příchodem noci znovu polévali vodou. V létě se ledové kvádry tříštily na menší kusy a rozvážely po hostincích a obchodech. Obchodníci ukládali ledové kusy do plechových nádob a po jejích bocích ukládali pivní lahve. Hostinští zas ledem obkládali trubky. Dalším majitelem se v roce 1908 stala sociálně-demokratická organizace a pivovar byl zapsán jako První moravskoslezský dělnický pivovar fy Skaret a spol. v Radvancích. Pod novým vedením byl rozšířen, rozsáhle modernizován, v roce 1909 měl již 42 zaměstnanců a měsíčně vyrobil 1700 hektolitrů piva. Pivovar nabízel výčepní světlé i tmavé 10° a 12° pivo, pivo Ležák, Kozel a specialitu – 16° Porter. Sklady měl na dvanácti místech v kraji a dokonce až na Slovensku v Sučanech a Košicích. V době hospodářské krize se ale odbyt rapidně snížil, došlo k úpadku a firma Skaret byla nucena závod prodat pivovarskému kartelu Larische-Mönnicha v Karviné. Ten zde však ve vaření piva nepokračoval, zastavil provoz a zřídil zde sklad svého karvinského piva. Sklad piva byl v roce 1940 zrušen a po roce se v něm usídlily dvě radvanické firmy. V jedné části Jaromír Klapal s tovární výrobou veškerého nábytku a v druhé části L. Kopec, který vyráběl dopravní gumové pásy a otevřel tu technickou prodejnu, hlavně s potřebami pro šachty.Text: historie
18.7. 2007 - Radvance a Bartovice v letopisech a obrazech 1305/2005 - D.Joklová, J.Semecký a kolektiv