Pověsti o tomto místě se tradují dvě.
Dle první pověsti žili v době Karla IV. na vrcholu hory loupežníci, kteří na stole hodovali. Z největší mísy uprostřed jedl jejich vůdce Kozlík, který pocházel ze zlatorudného mlýna na řece Otavě u Vrcovic, a nechal si říkat rytíř z Mehelníku. Menší misky patřili ostatním lupičům. Ti škodily v okolních vesnicích krádežemi drůbeže a dobytka zejména v nedaleké vsi Kluky. Jejich obyvatelé nastražili na loupežníky léčku, do které naivně padli. Rytíře Mehelnického i nejvěrnějšími otrávil jeho příbuzný. Zbytek lupičů přemohli povolaní vojáci za vydatné pomoci vesničanů. Při obsazení Mehelníku byla pod kameny nalezena truhla s naloupenými poklady. Druhá pověst hovoří o ženě, která v okolí sbírala houby. Když uslyšela hlas zvonu z města Písku ohlašující poledne, poklekla a pomodlila se. Jakmile vstala, místo stolu zel vchod do jeskyně na jejímž konci spatřila síň vykládanou zlatem a drahokamy, kde seděl rytíř v černém brnění. Na podlaze stály truhly plné zlata, kamenů a jejich jas osvětloval celou jeskyni. Žena chtěla úžasem vykřiknout, ale rytíř jí pohrozil slovy „Až za tisíc let“, načež vše tiše zmizelo a na stejném místě se zase objevil kamenný stůl.Text: pověsti
8.1. 2005 - Vaculčík
|
Přihlášení |
