Nouze

V únoru 2015 nalezl Matěj Rampas na bezejmenném vrchu nad pravým břehem Podviničného potoka, jižně od Stebna, soubor předmětů uložených zde ve středním úseku doby laténské. Tedy v období 350 až 150 let před Kristem, kdy probíhal čilý obchod se státy italského poloostrova a směřovaly sem také vojenské výpravy Keltů. Bójové, kmen žijící na našem území, se vojensky angažoval v severovýchodní Itálii. Roku 393 zničil Melpum (Milán) a zúčastnili se i tažení k Římu. Spolu s ostatními kmeny, vedenými slavným vůdcem Brennem, obléhal etruské město Clusia, jehož bojovníky porazil v bitvě kolem roku 391 před Kristem.

Bronzová mísa, zvaná archeology teglia, ležela v hloubce 30 centimetrů pod terénem v úhlu asi 30° a s uchem směřujícím k jihu. Součástí depotu bylo také devět kroužků, z nichž tři byly navlečeny na náramek. Dále byl nalezen nákrčník a zbytky bronzových slitků. Soubor doplňovaly úlomky keramiky a železné předměty. Následně byl ve dnech 24. 3. až 4. 4. téhož roku proveden ověřovací průzkum D. Bursákem a J. Kyselou i za pomoci detektoru kovů. Další předměty však nebyly nalezeny. Mísa, teglia, je nejvýznamnější částí nálezu, protože dosud nebyla nalezena mimo území Itálie, ovšem jiné etruské bronzové nádoby z pozdní doby halštadtské a doby laténské jsou na našem území vcelku běžné. Má ploché dno s vykrojeným okrajem a jedno ucho. To bylo odlito v jednom kuse a s nádobou je spojuje poutko, zvané ataše. Ataši zdobí lidská tvář s vyceněnými zuby, plochým nosem, vyplazeným jazykem a vlasy vlajícími dozadu. Jedná se o obraz bohyně Gorgony, v etruském umění běžný námět, tzv. gorgoneia. Gorgony byly v antické mytologii tři dcery Forkýna a Kétiny. Jmenovaly se Sthenó, Euryalé a Medúsa. Měly být krásné, ale ješitné a proto je bohové proměnili v příšery. Ostatní nálezy jsou místního původu. Laboratorní zkoušky materiálu odebraného z korozivní bronzové vrstvy odhalily řadu zbytků rostlin, jež byly pravděpodobně ještě před uložením do země v míse. Tato skutečnost a okolnosti nálezu svědčí o tom, že mísa a další předměty byly do země uloženy pravděpodobně při nějakém náboženského obřadu. Podobné obřady byly prováděny na nápadných místech, vrcholcích kopců, údolích, vodních tocích apod. V okolí se totiž nalézají velké žulové balvany, největší z nich je na jižní straně opálen ohněm, a tak by se mohlo jednat o krajinu, o které dnes archeologové mluví jako o krajině sakrální, náboženské. Místní sudetští Němci místo nazývali Hausplatz.

Text: historie
25.11. 2017 - Prudký Martin

Zdroje
podle Archeologických rozhledů 1/2017 - Kysela, Bursák, Šálková, Houfková, Slovník antické kultury, Keltové českých zemí v evropském kontextu - J. Bouzek, Keltové - S. Zimmer