Na kraji vrchu ční největší z žulových obrů zvaný dle lidové tradice „Slouha“, obklopený na severní straně malým lesíkem a zarůstajícími jámovými lůmky. Své jméno balvan získal podle tvaru. Na jedné straně má nápadné zaoblení, připomínající shrbenou postavu služebníka. Slouha měří 8 m na výšku (je téměř skoro tak vysoký jako rotunda na sousedním vrchu Hradešíně), je dlouhý 8 m a jeho šířka je 3 m.
Stará literatura si pohrávala s domněnkou, že by mohl být tento balvan v dávných dobách uměle vztyčen jako menhir. Ve skutečnosti je tento kolos zbytkem kdysi jednotného masivu, který před miliony let zpočátku narušovala četná zemětřesení. V období třetihor zatékala do svislých puklin voda, která žulovou skálu silně rozrušila a ve čtvrtohorách voda odplavila odlomené kusy do okolí. Slouha i jemu zde podobné balvany podléhají stálému zvětrávání. Můžeme si na jeho zádech všimnout tzv. pseudoškrapů – horizontálních rýh, kudy dodnes odtéká dešťová voda. Na stěnách balvanu jsou vidět části zarostlého živce – ortoklasu. V 19. století Slouhu obklopovala řada menších oblých kamenů, „stádo ovcí“. Ty zmizely během roku 1843, kdy na Klepec dorazil kameník Michálek z Rostoklat s dělníky, kteří z okolních kamenů nalámali kvádry a štěrk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a stavbu železného mostu v Praze a Poděbradech. Poslední změna přišla v roce 1920, kdy byla do Slouhy vsazena pamětní deska padlým občanům spojených obcí Přišimasy v I. světové válce s nápisem, tohoto znění: „Tento památník hlásá dílo osvobození Českého národa zpečetěné krví našich bratří dovršené 8. října 1918. Josef Tichý, Otakar Šimůnek, Alois Hrdlička, Alois Vostrovský, František Hlaváček, Alois Pokorný, Josef Vorlíček, Václav Herodes, Aleš Klepiš, Josef Jásek, Josef Vitovský, František Daněk, Josef Lev, Josef Šplíchal. Těm kteří padli za Vlast a nedospěli k cíli věnují občané spojených obcí Přišimasy, Horek a Skřivan roku 1920.“ Tak byl Slouha proměněn v „Památník svobody“, ale nové jméno se v mysli lidu neujalo a tak dodnes říkají kameni Slouha. Dnes je tento kámen vyhledávaným objektem horolezců. Svědčí o tom dva nýty a očko na vrcholu. Z vrchu je hezký výhled na Hradešín, k východu na Český Brod, Tismice, Tuchoraz a jižním směrem na Černokostelecké lesy.Text: historie
22.12. 2007 - Jan Psota ml., kronikář obce Hradešín
|
Přihlášení |
