Přibližně 300 metrů severně od Slouhy natrefíme v lese zvaném „Borek“ na skupinu dalších kamenů. Z nich je nejmohutnější „Fůra sena“, jemuž se říká rovněž „Stoh slámy“. Balvan je 4 metry vysoký, v průměru má 8 metrů a jeho váha byla ředitelem V. Smutným odhadnuta na úctyhodných 432 tun a 120 metrů krychlových kamenné hmoty. Na jejím povrchu se nalézá několik skalních mís, spojovaných s pověstmi o dávných pohanských obřadech. Ve skutečnosti jde i tady o dílo mocné přírody. Působením vody, mechů a lišejníků dochází na povrchu k pozvolnému rozkladu horniny a voda přes hluboký žlábek odplavuje neodolné částečky. Tento žlábek je označován za největší skalní škrap-rýhu na území Čech.
Když přišli na Klepec roku 1843 kameníci s mistrem Michálkem z Rostoklat, hrozil Fůře sena odstřel, naštěstí bylo dělníkům zavčas zakázáno na skálu sahat a tak šťastně unikla osudu rozvrtání ve stavební materiál. Všimněme si postranní desky, která nás upomíná, že se zde v roce 1844 konal velký a slavný tábor lidu: „Zde r. 1844 za roboty konal se Tábor lidu proti ujařmení Českého národa svolaný Josefem Klinderou z Nové Vsi č. 4.“ Na shromáždění selského lidu svolaném sedlákem Josefem Klinderou z Nové Vsi a mlynářem Soulkem z Tismic byla projednávána diskriminace Čechů ve smíšeném Rakousko-uherském území. Mezi zdejšími sedláky a učiteli zde vystoupil také Dr. Brauner z Prahy, s jehož moudrým proslovem většina účastníků táboru souhlasila, ať už to byli rolníci v svátečních šatech nebo lidé v stejnokrojích zdobeni červenobílými kokardami na prsou, nebo pražští a srbští studenti s lidmi všech povolání zblízka i daleka. Návrh byl po skončení tábora referován vládou ve Vídni. Lidé se vraceli do svých domovů po mezích plni nadšení, vlastenectví a euforie z dobrého činu pro budoucnost národa. Limuzští si prozpěvovali tuto píseň: „Mládenečku mladý, poslechni mé rady, zanech toho ženění. Oženíš se jednou, tvářičky ti zblednou, krása se ti promění! Přijdou na tě platy, kontribuce taky, na robotu musíš jít. Nepůjdeš-li jednou, drábi na tě sednou, ještě k tomu budeš bit.” Již roku 1848, pouhé 4 roky po táboru byli pánové Josef Klindera a mlynář Soulek zvoleni do sněmu za poslance z Českobrodska. Byla sice zrušena robota, ale poměry v zemi zůstaly stále napjaté. Když českobrodský hejtman Smutný zakázal roku 1897 tábor lidu na hoře u Lipan z obavy, že by se na něm sešli „různorodí živlové”, byl tajně svolán tábor lidu znovu na Klepec. Zde bylo jednohlasně přijato nové usnesení na ochranu utlačovaných Čechů v zemi, jíž sužují úředníci dvouhlavé černé orlice. Zpráva o táboru se po říši rozletěla velmi rychle a pak už byli hejtmani se zákazy opatrnější. Nedaleko Fůry můžeme narazit na několik dalších zajímavých kamenů. Najdeme zde „Obří záda“ a „Šplíchalův kočár“, který má jednu stěnu uměle zarovnanou se dvěma vrty – stopa po práci lomařů v minulosti. I tady můžeme spatřit zarostlý živec. Další kámen ukazuje, kde v období četných záplav na Klepci stagnovala hladina středočeského moře. To by znamenalo, že veškerá půda pod hranicí 350 metrů nad mořem byla pod vodou!Text: historie
22.12. 2007 - Jan Psota ml., kronikář obce Hradešín
|
Přihlášení |
