Ocitli jsme se na vrchu Klepci ve výši 358 metrů nad mořem. Původ tohoto zvláštního jména nás zavádí až k holandskému slovu klippe, jež ve 14. století přešlo v německé klëp a znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. Výška vrchu byla poprvé změřena v letech 1851–1852, kdy „Klepetz“ dosahuje triangulačního bodu 187,71 pařížských sáhů.
Vrch zaujímá na ploše 7,4785 hektaru dvě oddělená území částečně v katastrálním území obce Přišimasy (Klepec I) a větším dílem v katastru obce Tismice – Limuzy (Klepec II). Pro zachování bizarních kamenů, které zde tvoří denudační zbytky větrající porfyrické říčanské žuly středočeského plutonu byl Klepec dne 29. listopadu 1977 vyhlášen Chráněným přírodním výtvorem, roku 2000 přejmenován na Přírodní památku. O Klepci se činí zmínka v historickém románu Čeňka Tondera „Před úsvitem”. Povídka je situována do prvních dnů roku 1741, kdy sedláci a rychtáři na zdejším panství již nechtěli snášet utlačování od vrchnosti, kterou zastupoval italský dráb Derossi. Na škvorecký zámek si svolal zdejší rychtáře, aby podepsali lživý přípis do Vídně, v němž svými podpisy stvrzují robotu a souhlasí s tím, aby jim bylo povinností ještě přidáno. To byla poslední kapka, jež pohár snášení a strpení převršila pochytáním několika lidí z Třebohostic, které dráb zavřel do zámeckého vězení. Když se okolní rychta vzbouřila, udeřila na zámek a to již dráb žena se ke zdejšímu lesu uhání: „Starý dragon také si všiml, že pronásledovaný už ví o svých pronásledovatelích. Pustilť se pojednou z cesty stranou k Přišímasům, kamž až sahal rozsáhlý les Klepec. Bartoš poznal úmysl vrchního; chtěl z volné krajiny uniknouti v les, kde už by ho těžko hledali.” Rychtáři drába dopadli u Klepce, avšak předtím ještě zastřelil vojáka Bartoše z Třebohostic, který se téhož rána vrátil z Vídně, kde spravil o zdejším krutém dění kněžnu Savojskou. S sebou vezl list, který měl usměrnit škvoreckého drába, ale když dorazil k zámku a zjistil, že Derossi vězní jeho bratra a dceru, list roztrhal a počal štvát s lidmi prchajícího lotra. Od března roku 1920 byl z vrchu Klepce převážen s velkými obtížemi 280 kg těžký balvan do Českého Brodu, kde měl být v Jiráskových sadech vztyčen jako nový památník mistra Jana Husa. Dopravu kamene zprvu zjednali limuzští občané parní oračkou z Kounic, ale přeprava uvázla na rozměklé silnici u Limuz. Tak bylo čekáno do října až ztvrdne zem, kdy byl balvan odvezen parní oračkou Václava Jandery z Hořic. Následujícího roku byl kámen dne 6. července 1921 slavnostně odhalen s bronzovou deskou a kalichem na vrcholu. Kolem něho je rozmístěno 7 menších kamenů se jmény předních husitských vojevůdců: Žižka, Prokop, Roháč, Jeroným, Chelčický, Štítný a Milič.Text: historie
22.12. 2007 - Jan Psota ml., kronikář obce Hradešín
|
Přihlášení |
