Jeskyni vyhloubila voda potoka Demänovky v guttensteinských vápencích ze středního triasu. V období pleistocénu, jak dokládají nálezy, byla jeskyně hojně obývána jeskynními medvědy. Led se v jeskyni začal tvořit poměřně nedávno, přibližně před 400–500 lety. První písemná zmínka o jeskyni, v této oblasti, pochází z listiny ostrihomské kapituly z roku 1299. Tato zmínka se však nemusí vztahovat přímo k ledové jeskyni. První prokazatelná zmínka je z roku 1672, kdy se píše o jeskyni s kostrami "draků" u Liptovského Mikuláše. V dřívějších dobách totiž lidé kosti jeskynních medvědů považovali za dračí kosti. Tak vznikly i středověké legendy o dracích obývajících jeskyně, které po nich pojmenovávali a Dračí jeskyně se dříve říkalo také této.
Jeskyni v roce 1719 poprvé podrobněji prozkoumal a popsal Juraj Buchholtz ml., který vyhotovil i její první podélný průřez s vyznačením všech zaledněných a krápníkových částí. Od té doby ji začali navštěvovat různí učenci z celého světa. Širší veřejnosti byla jeskyně zpřístupněna v 80. letech 19. století zásluhou Liptovského odboru Karpatského spolku v Liptovském Mikuláši. Svítilo se zde smolnými pochodněmi, svíčkami a petrolejovými lampami. V roce 1924, po spřístupnění Demänovské jeskyně svobody, zájem o Ledovou jeskyni poklesl. Po elektrifikaci a vybudování dřevěných schodů a chodníků byla v roce 1952 znovu otevřena a stala se opět hojně navštěvovanou.Text: historie
29.1. 2018 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.nizketatry.sk, http://www.ssj.sk a další
|
Přihlášení |
