Kamenná kruhová mohyla má průměr přibližně 17 m. Pochází z doby bronzové (2000 - 500 př. n. l.). Kryla jednoduchý obdélný žárový hrob o stranách přibližně 1 x 0,5 m. Ten byl na všech stranách ohraničený plochými kameny a krytý překladovým kamenem. Před archeologickým výzkumem v roce 1849 měla mohyla výšku přibližně 2,4 m. Během výzkumu byla v jejím středu vyhloubena kruhová jáma. Po výzkumu byla jáma v mohyle ponechána. Její stěny byly vyzděny z nasucho kladeného kamene. Vedoucí výzkumu Marcus Harty nechal na severovýchodní straně mohyly prorazit úzkou přístupovou chodbu. Ta byla také vyzděná z nasucho kladeného kamene. Lidé tak mohli projít chodbou na dno jámy, kde byl k vidění výše zmíněný hrob.
V tomto stavu byla mohyla zdokumentovaná během dalšího archeologického výzkumu v roce 1956. Kruhová jáma byla stále přibližně 2 m hluboká. Hrob byl také stále na svém místě. Během výzkumu byla až na skálu odstraněna jihovýchodní čtvrtina podlahy jámy (základová vrstva mohyly). Hrob byl ale ponechán na svém místě. Někdy v 2. polovině 20. století (po roce 1956) byla mohyla z větší části odstraněna. Z jámy a chodby zbyla pouze spodní část, která není ani 1 m vysoká. Zmizel také hrob a celý zbytek dna jámy. Zbývá tedy otázka, kdo a kdy mohylu rozebral. Mohyla je přitom na vrcholu kopce a těžko přístupná. Další záhadou je petroglyf, který se objevil na ploché skále na dně jámy. Jde o dvojici vzájemně propojených spirál. Odborníci jej prozkoumali a usoudili, že jde o dílo lidové tvořivosti z 19. století. Badatel William Murphy ale na toto téma nedávno zveřejnil článek v časopisu Archaelogy Ireland. Podle něj může být petroglyf z pozdního neolitu, z doby před stavbou mohyly. Měl sloužit jako kalendář a pomůcka při pozorování pohybu slunce. Z kopce Tibradden je při východu slunce možno určit letní slunovrat. Slunce v tu dobu vychází na severovýchodě za ostrovem Isle of Man mezi kopci South Barrule a Cronk Ny Arrey Laa. Kopce jsou od Tibraddenu vzdáleny 140 km. Jsou viditelné jako silueta před sluncem. V pozdním neolitu slunce během letního slunovratu vycházelo o 1,5-2˚ severněji než dnes, nalevo od kopce Cronk Ny Arrey Laa (Hora úsvitu). K posunu došlo důsledkem precese zemské osy. Čára, která spojuje obě spirály petroglyfu, je namířena právě k severovýchodu. William Murphy dále tvrdí, že oba archeologické výzkumy petroglyf neodhalily, protože mohylu v tomto bodě neodstranily až na skálu. O to se měli postarat teprve moderní vandalové. Prehistorické stáří petroglyfu potvrdil Dr. Guillaume Robin z univerzity v Edinburghu. Může jít o jeden z nejstarších dochovaných kalendářů na světě. Dvojice spirál petroglyfu představuje oběh slunce po nebi. Lidé v neolitu kreslili prstem pohyb slunce na nebi od východu na západ, kruh dokončili návratem prstu na východ. Stáli přitom tváří k jihu, kruh proto kreslili, dnes říkajíce, ve směru hodinových ručiček. Slunce se ale neustále posouvá, z kruhu se proto stává spirála. Ta se v době mezi letním a zimním slunovratem postupně zužuje, zatímco v době mezi zimním a letním slunovratem se postupně rozšiřuje. Středy obou spirál petroglyfu proto představují zimní slunovrat. Pohybem prstu ven ze středu menší spirály se postupně dostáváme k letnímu slunovratu. Ten představuje přímá čára, která spojuje oba konce spirál. Čára je namířená k severovýchodu, kde v době letního slunovratu vychází slunce. Prstem se v tuto dobu přesuneme po čáře na okraj větší spirály. Pohybem prstu do středu této spirály se vracíme k zimnímu slunovratu. Obě spirály by měly být stejně veliké.Text: historie
31.12. 2024 - Pavel Semple
Zdroje
W. Murphy, článek The spirals on Tibradden Mountain: a case of mistaken identity, časopis Archaelogy Ireland, Autumn 2024, Wordwell Ltd, Dublin.
|
Přihlášení |
