V Litomyšli se v průběhu časů (patrně již od doby pozdního středověku) popravovalo zřejmě na více místech. Na Šibeničním vrchu (614 m n.m.) bylo jedno z městských popravišť. Poblíž silnice na Višňáry a Morašice, na návrší jižně nad městem stávala až do roku 1788 šibenice. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce pro dva až tři odsouzené, složená ze dvou vertikálních sloupů a příčného ráhna. Protože bylo v těchto místech oficiální městské popraviště, lze se právem domnívat, že se jednalo o konstrukci trvalého charakteru.
Druhé popraviště bylo dle tradice nedaleko od Šibeničního vrchu, situováno mezi řekou a silnicí k Vysokému Mýtu. Odsouzení sem byli vedeni v průvodu z vězení za starou radnicí přes Smutný most, který dle toho získal své jméno. Většina popravených pak byla poté pohřbena hned vedle popraviště na křižovatce silnic k Morašicím. V místech, kde se dnes kříží ulice T. G. Masaryka a Sokolovská, byl před časy lidmi vztyčen i kříž na vzpomínku zde popravených. Kříž však musel ustoupit pokroku a byl tedy přenesen na místo bývalého popraviště na Šibeniční vrch. Litomyšl odolávala výnosu císaře Josefa patrně i po reformě hrdelního soudnictví, protože zde byl ještě v roce 1808 pověšen pro loupežnou vraždu jistý voják. Jeho katem nebyl nikdo jiný, než popravčí František Jan Pírek-Hořínek, pražský rodák z katovské rodiny Hořínků, který působil později i v Hradci Králové a Olomouci. Tuto popravu však už mistr Hořínek vykonal na hranici města, na šibenici vztyčené jednorázově právě pro tento účel.Text: historie
9.1. 2013 - Jaroslav Šefčík, http://www.hrdelnipravo.cz/popraviste/litomysl.html
|
Přihlášení |
