Na Velký pátek 11.04.1941 v 15:00 havaroval na severu Irska v husté mlze britský bombardér Vickers Wellington W5653 R.A.F (Royal Air Force), přezdívaný Wimpey. Rychlostí okolo 250 km/h narazil do západního svahu kopců Urris Hills na západním pobřeží poloostrova Inishowen. Šestičlenná posádka na místě zahynula, pilot Alfred Patrick Cattley (40888, narozen v Rusku, 25 let), druhý pilot James Montague (81359, 24 let), pozorovatel John Bateman (959540), střelec a rádio operátor F. K. Whalley (977309, 19 let), rádio operátor Frederick Neill (976110, 22 let), střelec a rádio operátor Brinley Badman (976192).
Letadlo mělo základnu na letišti Limavady v Severním Irsku, což je východně od poloostrova Inishowen na východním břehu mělkého zálivu Lough Foyle. Patřilo letce 221 B pobřežní hlídky. Úkolem letky bylo chránit konvoje spojeneckých lodí a zneškodnit německé ponorky ve vodách Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Poloostrov Inishowen je součástí hrabství Donegal, které patří Irsku. To bylo během druhé světové války neutrální, letadla R.A.F. ale létala nad Donegalem cestou nad Atlantik a zpátky. Letka 221 B se přesunula z Anglie na letiště Limavady teprve 01.03.1941, tedy nedlouho před havárií letounu W5653. Velitelem letky byl Ian Brolly. V té době bylo letiště teprve ve výstavbě. Letadla měla nové protiponorkové radary ASV (Air to Surface Vessel) Mk. II. V březnu 1941 letka zneškodnila tři německé ponorky. Osudného dne vzlétl bombardér W5653 ráno v 05:55. Úkolem bylo doprovodit konvoj spojeneckých lodí. Vše šlo podle plánu, cestou zpátky ale čekala posádku špatná viditelnost. Ve 14:35 minuli letiště, díky signálu z letadla jim mohla letištní správa sdělit jedině směr, odkud přiletěli. Letadla v té době neměla žádný přesný naváděcí systém. Navigátoři letky navíc nebyli velmi zkušení a letadla v mlze často bloudila. Bombardér W5653 se tedy otáčel zpátky k letišti. Díky primitivnímu signálu piloti věděli, že mají letět jihovýchodním směrem. Neměli ale tušení, jak jsou daleko od letiště. Pro lepší orientaci sestoupili pod mrak a spatřili moře. Právě nízká letová výška byla bezprostřední příčinou havárie. Posádka si mohla myslet, že jsou nad zálivem Lough Foyle. V tom případě by stačilo postupně snižovat výšku nad plochým pobřežím zálivu. Byli ale mnohem dál nad fjordem Lough Swilly se strmými kopci na pobřeží. Náraz slyšely posádky Irské armády z nedalekých pevností Lenan a Dunree, které okamžitě zorganizovaly záchranné výpravy. Jako první dorazili na místo havárie Matt Kenny a Hugh Quirke z pevnosti Lenan. Signálem nálezu byl jeden výstřel do vzduchu. Jeden letec seděl na zemi opřený o skálu, na první pohled proto budil dojem, že nehodu přežil. Druhý den byla těla letců přenesena do kovárny v osadě Lenankeel, poté do pevnosti Dunree a nakonec převezena k pohřbu do Anglie.Text: historie
29.6. 2022 - Pavel Semple
Zdroje
(http://www.irishidentity.com/extras/hidden/stories/urris.htm)
|
Přihlášení |
