František Jan Škroup, často uváděný též v německé formě jako Franz Johann Skraup, se narodil 3. června 1801 v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. V hudbě a zpěvu jej vzdělával odmala otec. Od svých osmi let již veřejně vystupoval jako hráč na flétnu. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové odjel r. 1819 do Prahy, kde na pražské univerzitě absolvoval dva roky studia filozofie a r. 1822 pokračoval studiem práv. Studia však nedokončil, protože převážily jeho hudební a divadelní zájmy. Spolu s dalšími vlastenci založil r. 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.
Dne 23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, jejíž libreto do češtiny přeložil básník a student filozofie Simeon Karel Macháček. Opera byla sice provedena ochotníky, ale její úspěch přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Jejich úspěch byl pro Škroupa podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto Josefa Krasoslava Chmelenského (1800-1839). Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen tímto úspěchem začal Škroup komponovat další opery na Chmelenského české texty: Oldřich a Božena a Libušin sňatek. Tyto opery však již takového úspěchu nedosáhly. V r. 1827 byl Škroup jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl po dobu dalších 20 let. Nesmrtelnost mu však zajistila především hudba k frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, v níž při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou. Škroup byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper. V r. 1857 byl však po 30 letech působení z divadla propuštěn do penze pro neúspěch svých oper a zejména pro neshody s tehdejším ředitelem Stögrem. Nejdříve si otevřel pěveckou školu, kde vyučoval, ale r. 1860 přijal místo kapelníka u německé opery v nizozemském Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a byl pohřben na rotterdamském hřbitově Crooswijk. Škroup byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla zpěvačka Vilemína Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena Karolina Kleinwächterová byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti. Z jeho celkem sedmi dětí v hudební oblasti vynikl syn Alfréd jako skladatel a dirigent a dcera Božena jako učitelka hudby. Škroupův mladší bratr Jan Nepomuk (1811-1892) byl rovněž dirigentem Stavovského divadla. Sochař a loutkář Ladislav Jan Kofránek (1880–1954) pocházel také z východních Čech. Narodil se ve Vojicích u Hořic. V Hořicích pak absolvoval odbornou školu sochařsko-kamenickou a poté v letech 1898-1902 pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce Josefa Václava Myslbeka. Jeho spolužákem a přítelem byl Jan Štursa. Za první světové války byl Kofránek na italské frontě, kde později vytvořil pomník padlých v Logu pod Mangartom. Po válce se věnoval především monumentální tvorbě figurálních děl, alegorickým sochám pro výzdobu architektury, pomníkům a portrétům. Ladislav Kofránek zemřel v Praze 20. října 1954 ve věku 74 let. V době odhalení osického pomníku tedy byl již 10 let po smrti.Text: historie
7.3. 2021 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím informací různých webových stránek, zejména wikipedie)
|
Přihlášení |
