Strousbergova železnice nese jméno pruského podnikatele Bethela Henryho von Strousberga (1823-1884). Výstavba Strousbergovy železnice začala v roce 1872. Cílem dráhy bylo propojit nově vybudované závody, tj. železárnu v osadě Františkov u města Zbiroh, ocelárnu a válcovnu na Borku u obce Kařez, vysoké pece v obci Strašice a koksovny u města Mirošov. Hlavní ložiska železné rudy se tehdy nacházela při této dráze v obci Zaječov pod vrchem Hromovka, v okolí obce Strašice a nedílnou součástí panství byla také bohatá ložiska černého uhlí u města Mirošov. Dráha měla být dlouhá cca 27 km včetně tří odboček. V roce 1873 došlo k jejímu napojení na Českou západní dráhu pomocí odbočky směřující do současné vlakové stanice Kařízek. Druhé napojení této železniční dráhy mělo být v uhelné pánvi severně od města Mirošov, kde již od roku 1869 končila tehdejší vlečka Mirošovské těžařské společnosti. Než však došlo k dokončení železnice, postihl podnikatele v roce 1875 krach. Proto nebyla dráha nikdy v plném rozsahu zprovozněna a v úseku Dobřív–Mirošov k zahájení stavebních prací vůbec nedošlo. Jedinou výjimkou celé dráhy byl izolovaný úsek, spojující nákladiště železné rudy v obci Zaječov a v okolí Tisého rybníka u obce Strašice s odbočkou do železáren v obci Strašice, provozovaný v letech 1873–1875.
Strousbergova železniční dráha měla v době vzniku propojit válcovnu ve Františkově u Zbiroha, ocelárnu a válcovnu v Kařezu, vysoké pece ve Strašicích a koksovny v Horách u Mirošova. V r. 1873 mělo dojít k napojení na již zprovozněnou Českou západní dráhu pomocí odbočky směřující do dnešní vlakové stanice Kařízek, tehdy pojmenované jako „Stadt Zbirow“. Druhé napojení této železniční dráhy mělo být v mirošovské uhelné pánvi, kde již od r. 1869 končila tehdejší vlečka Mirošovského těžařstva kamenného uhlí. Odtud mělo dojít k dalšímu propojení železářských závodů až do Sedlce u Starého Plzence. Jednotlivé úseky Strousbergovy železnice představují unikátní soubor dráhy v různých fázích dokončenosti, jelikož než došlo k jejímu úplnému dokončení, dostihl podnikatele v roce 1875 krach a následně byl jeho majetek rozprodán. Proto tato jízdní dráha, ač srovnatelná s parametry hlavních tratí, nebyla nikdy v plném rozsahu zprovozněna a v úseku Dobřív–Mirošov k zahájení stavebních prací nedošlo dokonce vůbec. Jedinou výjimkou celé dráhy byl izolovaný úsek, spojující nákladiště železné rudy v Horním Zaječově a v okolí Tisého rybníka u Strašic s odbočkou do železáren ve Strašicích, provozovaný v letech 1871–1875 v rámci místních železářských provozů.Text: historie
24.2. 2020 - Jiří Špaček
Zdroje
wikipedia, mapy.cz a památkový katalog
|
Přihlášení |
