Vilu si jako své rodinné a lovecké sídlo nechal postavit Jiří Larisch-Mönich od významného architekta Františka Schmoranze staršího. Byla postavena na zalesněném prostranství za Pardubicemi a obklopena parkem. Součástí areálu byly také konírny a "zámeček" sloužil k rekreačním a loveckým účelům. V roce 1897 vilu získal hrabě Alfons Henckel. Mezi lety 1928 a 1934 vlastnila "zámeček" Ludmila Bidlová, která jej prodala Leopoldu Fuggerovi-Babenhausenovi. V roce 1937 vilu koupilo město Pardubice a ve státních rukou dům již zůstal. Temnou úlohu hrál areál za 2. světové války, kdy zde sídlil prapor záložního policejního pluku Böhmen (Schutzpolizei). Ve sklepeních vily byli vězněni, vyslýcháni a mučeni nacističtí odpůrci, ale také lidé z blízkých vypálených Ležáků. Nedaleko nacisté zřídili i popraviště a změnili tak vilu v děsivé místo. Od roku 1956 vlastnil vilu státní podnik Tesla, po jehož transformaci přešla na společnost Foxconn. Roku 2015 získala Zámeček do vlastnictví Československá obec legionářská, která ve spolupráci se spolkem Zámeček provádí jeho rekonstrukci a zpřístupnění veřejnosti.
Východně od samotné vily na okraji areálu se nachází Památník Zámeček na místě nacistického popraviště.Text: historie
6.4. 2013 - Michala Pavlíčková
|
Přihlášení |
