Za císaře Karla VI. vzniklo státní kancléřství jako samostatná instituce pro zahraniční politiku. Vedle Hofburgu, sídla císařů Svaté říše římské a habsburských panovníků, byl 13. září 1717 položen základní kámen kancléřství. V roce 1719 byla barokní budova slavnostně otevřena. Stavbu navrhl janovský architekt Johann Lukas von Hildebrandt jako sídlo kancléře Friedricha Karla von Schönborn. V letech 1753-1792 zde působil kníže Wenzel Anton z Kaunitz-Rietbergu jako státní kancléř císařovny Marie Terezie, císaře Josefa II. a císaře Leopolda II. Během své působnosti kolem roku 1760 nechal budovu výrazně rozšířit podle plánů Nicola Pacassiho. V roce 1809 byl jmenován ministrem zahraničí rakouského císařství princ Klemens von Metternich, který se se svou rodinou přestěhoval do budovy kancléřství. V roce 1848 se v kancléřství usadil princ Felix ze Schwarzenbergu. V roce 1881 se budova rozšířila o přístavbu v areálu bývalého kláštera. Poté, co byly zbořeny poslední pozůstatky minoritského kláštera a soudní nemocnice, bylo v roce 1900 na Minoritenplatz přidáno poslední křídlo. Do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 byla budova sídlem ministra zahraničních věcí. V roce 1914 zde bylo připraveno vyhlášení války proti Srbsku, která vyústila v I. světovou válku. Od založení první rakouské republiky v roce 1918 slouží budova kancléřství také jako místo zasedání rakouské vlády.
Text: historie
31.5. 2021 - Luděk Vláčil
Zdroje
https://www.bundeskanzleramt.gv.at/ a další
|
Přihlášení |
