rychta

Zámeček Lesnice

O panském sídle v Lesnici je velmi málo písemných zpráv. Nepřímá písemná zpráva o panském sídle je z r. 1348 kde se uvádí vladyka Černín z Lesnice a po Lesnici se psal rozvětvený vladycký rod, který držel Lesnici a zaniklou ves Závořice (ve směru na Zábřeh) až do r.1436. Je předpoklad, že samotná vesnice je staršího původu. To, že byla Lesnice významná obec, naznačuje také fakt, že byla uvedena na Komenského mapě Moravy pod tehdejším názvem Lestnitz. Páni z Lesnice založili v okolí Lesnice několik rybníků, které pozdější majitelé Tunklové ještě podstatně rozšířili, čímž v povodí Moravy zaniklo několik obcí, mezi nimi i Závořice. V 19. stol. byly rybníky vysušeny, ale zůstaly po nich některé hráze. Po části jedné hráze vede silnice z Lesnice do Zábřeha. V r. 1437 získal Lesnici od pánů z Kravař na Zábřehu Jan Tunkl starší, který měl za manželku Anežku, vdovu po Albertovi z Lesnice. Jan Tunkl starší statek v Lesnici spojil s Kolšovem, po jeho smrti Jan Tunkl mladší s Brníčkem a nakonec Jiří Tunkl starší připojil Lesnici k zábřežskému paství, kde zůstala Lesnice až do r. 1848. Panské sídlo ze 13. stol. přestavěli Tunklové v 15. stol. na renesanční zámeček, který po zrušení panství sloužil jako rychta. Lesnický rychtář potom v r. 1782 získal privilegium svobodné dědičné rychty. Rychta byla v letech 1816-1817 empírově přestavena. V současné době je historická rychta nemovitá kulturní památka, užívaná na reprezentační bydlení a není veřejnosti přístupná.