Na přání císařovny Marie Terezie a jejího manžela Štěpána I. Lotrinského dostává Lorenz Gattermayer z Litschau od nich půjčku na vybudování zdejších sklářských hutí, pivovaru a panského domu. Vyráběny zde byly komponenty na výrobu benátských zrcadel, které byly kompletovány ve sklárnách rodu Kinských ve Sloupu v severních Čechách. Majitel zdejších skláren hrabě Jan Josef Maxmilián Kinský byl i ručitelem půjčky. Panský dům byl postaven v polovině 18. století, jeho dokončení je datováno rokem 1751.
V důsledku sedmileté války (1756-1763) poptávka po benátských zrcadlech klesla a výroba se téměř zastavila. Syn majitele Jan Josef Gattermayer prodává panství synovci Josefa Jana Maxmiliána Kinského hraběti Filipu Josefu Kinskému z Vchynic a Tetova. Ten ho pronajímá v roce 1763 (panský dům, dvě sklářské hutě v Prášilech a jednu v Nové Studnici) potomku francouzského šlechtického rodu Christiánu Ferdinandu Abele. V roce 1793 ukončují Kinští pronájem pro neshody s Abely. Ještě v tomto roce nechává hrabě Filip Josef Kinský přistavět první patro panského domu stavitelem Mathiasem Humlem. Plánuje zde na prášilském panství těžbu a plavení dřeva. Vzhledem k velké obtížnosti a vysokým finančních nákladům panství nabízí knížecímu rodu Schwarzenbergů, kteří jej v roce 1799 kupují. Kníže Josef II. Jan ze Schwarzenbergu si nechává zpracovat nový plán pro těžbu a svoz dřeva od projektanta Schwarzenberského kanálu ing. Josefa Rosenauera a v letech 1799-1801 zde zřizuje jeho kancelář. Ten pak zde projektuje stavbu Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. V letech 1801-1802 je pak panský dům velkoryse přestavěn stavitelem Johannem Libgrathem na sídlo panství. Bydleli v něm správci panství, rodiny nadlesních a lesmistrů v knížecích službách. Samotná knížecí rodina měla místnosti v prvním patře s okny směrem do obce (mezi nimi je umístěn rodový erb); byly využívány v době návštěvy, společenských akcí či honů. Zvláště kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu byl vášnivým lovcem. Schwarzenbergové ho vlastnili až do roku 1921, kdy v důsledku pozemkové reformy přešel na československý stát. Zůstal ale i nadále v jejich správě a bydleli zde nadlesní. Po 2. světové válce, kdy zde bylo zřízeno pohraniční pásmo, docházelo k postupné devastaci domu čs. vojskem. Byl využíván jako skladiště nepotřebného materiálu a byl postupně s vedlejším kostelem sv. Prokopa určen k demolici. Kostel byl v roce 1979 odstřelen a zdemolován, panský dům však běsnění přežil. Po sametové revoluci přešel v roce 1994 do rukou soukromého vlastníka a je v něm penzion.Text: historie
25.1. 2025 - Jaroslav Špiroch
Zdroje
https://ceskehory.cz/objekty/data/hotely/zamecekprasily/historie.pdf
|
Přihlášení |
