První zmínka o zástavbě na tomto městišti je z roku 1402. Za husitských bouří – v roce 1421 – získal od obce největší a nejvýznamnější dům do Celené ulice „nejvyšší vladař naší mince pražské“ Jakub Všerub, který zde zřídil mincovnu. V roce 1454 patřil dům královně Janě z Poděbrad, dům byl v té době nazýván Dvorem králové. Další domy na tomto městišti byly od počátku 15. století v užívání universitních mistrů – Přibyslava z Jesenice, Jana z Husince a Petra z Újezda. Tyto domy patřily universitě až do roku 1620. V roce 1537 se část objektu dostala do vlastnictví Adama Říčanského z Říčan, který tu znovu zřídil mincovnu, zprvu v nájmu, později v královském vlastnictví. V 16. století prošly budovy řadou drobných úprav. Zásadní přestavbu plánoval Ignác Kilián Dientzenhofer, uskutečnila se ale až přestavba v roce 1755. Jejím autorem byl Antonín Kuntz, autorem sochařské výzdoby byl Ignác František Platzer. Po ukončení ražby mincí v roce1784 se budova stala sídlem Vrchního vojenského velitelství Prahy. V roce 1848 byla v okně svého bytu, který byl tehdy na Vojenském velitelství, zastřelena manželka velitele Prahy, knížete Windischgrätze. Tato událost není dodnes spolehlivě vysvětlena, převažují názory, že se jednalo o nešťastnou náhodu – zbloudilou kulkou ze zásahu vojska proti vzbouřenému davu. V roce 1849 se budova stala soudem a byla rozšířena v roce 1857–61 o křídlo s průčelím do Ovocného trhu. Poslední výrazná úprava proběhla v roce 1938, kdy bylo prolomeno loubí v průčelí do Celetné ulice.
Text: historie
14.3. 2009 - Milan Caha
Zdroje
( Pavel Vlček (edt.), Umělecké památky Prahy - Staré Město a Josefov, Academia, Praha 1996)
|
Přihlášení |
