Neumannova vila

Sekerova vila

Zrušení obrazové galerie v Lašském muzeu.

V roce 1932, když v Německu fašistické hnutí nabývá vážných forem a Hitler připravuje se na převzetí říšského kancléřství, prodal továrník Neumann svou vilu i se zahradou číslo popisné 557 na Veselé za 450.000 Kčs Dr. Lvu a Zdeňkovi Sekerovým, advokátům ve Frýdku. Neumann přenechal Sekerům také asi 300 obrazů a odstěhoval se z Československa z obavy před nacisty. Bratři Sekerové žili ve své vile až do smrti (Lev zemřel v listopadu 1949 a Zdeněk v únoru 1952). V roce 1949 nastěhovalo se do domu Lašské museum. Za svého života majitelé domu jako svobodní a bezdětní slíbili, že dům i obrazy odkáží městu. Byl by to záslužný čin a obrazárna nesla by jistě název Sekerů. Dům městu neodkázali, pouze jeho větší část za roční nájemné 1.286 Kčs pronajmuli městu na dočasné umístění muzea. Ze 300 Neumannových obrazů zapůjčili městu pouze 202. Prohlašovali za svého života správci Vochalovi, že obrazy městu darují a dokonce přidají k nim dalších 100. Byla sepsána v tom smyslu i závěť, ale ta se ztratila. Po smrti Dr. Zdeňka Sekery dědicové: Olga Tachecí, děkan Janický a M. Müllerová z Čadce (děti po sestře provdané Janitzké) žádali museum, aby jim byly obrazy vráceny. Městský národní výbor i Lašské museum odmítly tak učiniti odvolávajíce se toho, že úmyslem majitelů bylo, tyto věnovati městské galerii. Dědicové se proto obrátili v létě 1955 na předsednictvo Krajského národního výboru (KNV) v Ostravě, které rozhodlo po dlouhém jednání, aby 1) z pozůstalosti 202 obrazů zakoupeno bylo 24 obrazů pro odbor kultury rady KNV (pro krajskou galerii) a 2) zbytek obrazů byl vrácen majitelům (dědicům) k volné disposici. Rozhodnutí KNV je ze dne 15.září 1955. Koupě obrazů je podmíněna tím, že stržené částky 27.450 Kčs bude použito k úpravě vily, jež propadá zkáze. Koncem měsíce září majitelé (dědicové) odnesli si 178 obrazů z Lašského muzea a tím přestala obrazová galerie existovat. A Sekerové, tak zvaní čeští vlastenci, jakoby ve Frýdku nikdy nežili.

[V. Škuta, kronikář města]

Text: historie
5.4. 2021 - Kronika Frýdku-Místku