Již někdy ve 13. století zde existovala osada s hradem. Od roku 1372 byla Skalica svobodným královským městem, které se stalo jedním z největších a nejvýznamnějších měst na území Slovenska. Naproti klášteru jezuitů stávaly původně dva středověké domy, které byly později stavebně sjednoceny a upraveny v renesančním slohu. V polovině 18. století byla provedena barokní přestavba. Typicky barokní je i kovové zábradlí balkonu.
V roce 1783 přichází do Skalice maďarský básník a spisovatel hrabě (gróf) Józef Gvadányi, který byl do té doby povoláním voják s hodností generála. Gvadányi pocházel z italské rodiny žijící v Rakousko-Uhersku. Před odchodem na penzi do Skalice se zúčastnil bojů proti Prusům v Čechách a později bojoval v Itálii proti Španělům a Francouzům, kterými byl krátce i vězněn. Gvadányi se v roce 1783 usídlil v kúrii (kúria-skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku u nás označované jako zámek [popřípadě palác]), v níž žil až do své smrti v roce 1801. Zajímavostí také je, že kuchař pana Gvadányiho přinesl ze Sedmihradska recept na výrobu tradičního Skalického trdelníku a naplno se ve Skalici začal vyrábět právě v Gvadányiho kurii. V roce 1855 byly zřízeny kasárny v jezuitském kolegiu a velitelství posádky sídlilo v bývalém Gvadániho domě. Koncem 19. století byla na budovu umístěna pamětní deska Józefa Gvadányiho s maďarským textem. V 80. letech 20. století proběhla rekonstrukce a další v letech 2013-2014. V současnosti kúria slouží jako městská knihovna a konají se zde také kulturní akce s komornějším charakterem.Text: historie
6.11. 2018 - Luděk Vláčil
Zdroje
Atlas slovenských kaštieľov a kúrií 1 - Trnavský kraj, Nikoleta Jurčinová a Miloš Zverina, Nitrava 2014., https://www.skalica.sk. a další
|
Přihlášení |
