Při stavbě hlavní trati Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, která vedla z Turnova do Kralup nad Vltavou, tvořily největší přírodní překážku toky Labe a Vltavy. První z obou řek trať překročila mezi Mlékojedy a Neratovicemi, tehdy malými obcemi. O jejich nevelkém významu svědčí i to, že v nich původně vůbec neexistovaly stanice či zastávky, nejbližší stanice pojmenovaná po značně vzdáleném Obříství se nacházela u křížení trati se silnicí Praha - Mělník (dnes I/9, budova nádraží dosud stojí západně od přejezdu). Trať byla předána do provozu 16. 10. 1865. Její hlavní úlohou bylo napojení liberecké průmyslové aglomerace na zdroje kamenného uhlí.
Samotný most byl postaven jako jednokolejný, sestávající ze čtyř ocelových příhradových konstrukcí, nesených kamennými pilíři v korytě a opěrami na obou březích. Po vypuknutí prusko-rakouské války v následujícím roce využili Prusové trati k rychlejšímu přesunu svých vojenských transportů do českého vnitrozemí. Z tohoto důvodu rozvinuli podél celé trati strážní oddíly. Velitel terezínské pevnosti, generál Conrad, dostal od arcivévody Albrechta, který 13. 7. 1866 převzal velení rakouských armád, rozkaz k provedení diverzní akce proti neratovickému mostu, kterou mělo dojít k jejímu vyřazení z provozu. Vzhledem k panujícímu příměří byla akce oddálena za poslední den jeho platnosti. Příměří vypršelo 27. 7. ve 12.00, generál Conrad vyčkal do 15.00 a když ani v této lhůtě neobdržel zprávu o prodloužení klidu zbraní, vydal rozkaz k provedení akce. Diversnímu oddílu v síle cca 1200–1300 mužů velel major Laurenz Ritter von Zaremba. Jeho úkolem bylo vyřadit pruskou ostrahu trati a vyhodit most do povětří. Oddíl tento úkol obdivuhodným způsobem splnil během následujících tří dnů a vrátil se s minimálními ztrátami do Terezína (vzdálenost Terezín - Neratovice činí cca 50 km a značná část vojáků ji ušla tam i zpět pěšky!). Při bojích s Prusy byla těžce poškozena stanice Obříství, k vlastní destrukci mostu došlo 28. 7. kolem šesté hodiny ranní. Kolem 10. hodiny ranní přijel od Kralup ke stanici Obříství první pruský vojenský vlak. Když jeho velitel zjistil, že poškození stanice a zejména mostu neumožňuje další cestu, rozpoutal persekuce obyvatel okolních obcí. Nejhůře dopadl obřístevský učitel Maršíček, který krátce předtím zachránil život jednomu raněnému pruskému vojáku, kterého chtěl srocený dav lynčovat. Učitel byl spolu se správcem nedaleké bažantnice a jedním rakouským vojínem odvlečen do Prahy, kde pravděpodobně jen díky předsmrtnému svědectví onoho těžce raněného Prusa unikli trestu smrti (po intervencích kardinála Schwarzenberga byli nakonec po 12 dnech propuštěni). Po skončení války byl most obnoven, provoz se vrátil do normálních kolejí pravděpodobně ještě do zimy 1866/67. Až 23. 10. 1871 bylo dáno do užívání dnešní neratovické nádraží, ze kterého vychází odbočka trati směrem na Prahu. Ta však ještě rok končila v Čakovicích a sloužila jen nákladní dopravě. Plně práva svému názvu byla společnost Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy až 28. 10. 1872, kdy její trať dosáhla tehdejšího nádraží dráhy císaře Františka Josefa I. (dnes Praha hlavní nádraží). V té době již ale prakticky sfúzovala s Českou severní drahou, s níž vytvořila společnou síť mezi Turnovem, Prahou, Rumburkem a Podmokly (Děčín). Opravená ocelové konstrukce původního mostu sloužila až do roku 1884, kdy byla nahrazena novým mostem. Ten byl pak roku 1911 nahrazen bytelnější konstrukcí, která vydržela až do roku 1983. Zchátralý most byl tehdy stržen a nahrazen dočasným provizorním mostem z mobilizačních zásob. Roku 1991 byl nahrazen již pátou verzí v mírně posunuté poloze, která slouží dodnes. Nový most byl postaven bez nosných pilířů v korytě (tzv. Langrův trám). V trase původního mostu se k ní dnes přimyká lávka pro pěší a cyklisty, po které vedou i značení cesty. Původní pilíře byly odbourány na úroveň dna řeky, takže dramatické okamžiky z července 1866 dnes připomínají jen části opěr pod lávkou.Text: historie
27.2. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle Jaroslav Dvořák: Neratovická diverzní akce, in Bellum 1866, ročník II. (IV.), č. 8, 1993, str. 256–269
|
Přihlášení |
