kombinovaný most

Most začínal opěrou, ukončující násep, po kterém vedla železnice z tehdejší stanice Rakouské severozápadní dráhy Ústí (Aussig), přejmenované záhy na Střekov (Schreckenstein, dnes Ústí n. L. Střekov). Mezi tuto opěru (na plánu mostu z počátku 20. století označena I) a první pilíř (II) byla vložena plochá příhradová konstrukce se spodní mostovkou délky přibližně 22 m, po které vedla železnice. Pod tímto polem vedla jednak silnice Kramoly – Litoměřice (dnes Střekovské nábřeží), jednak tudy sjížděla rampa od spodního podlaží mostu. Ta začínala polokruhovitým prostranstvím před tehdejším hlavním vjezdem do pily firmy A. Köhler (dnes prodejní sklad a. s. Lineta) a stoupala podél zmíněné silnice v délce přibližně 60 m. Poté ostrým obloukem vjela do 5 m širokého otvoru brány, vytvořené v pilíři II.

Hlavní část mostu tvořila ocelová nýtovaná konstrukce, uložená na pilířích II – V. Ta překračovala Labe a kolej levobřežní přístavní vlečky třemi poli světlé šířky 71,225 + 71,200 + 71,225 m. Pilíře III a IV byly v Labi založeny pomocí základových plošin vyzděných z kamenných kvádrů. Základ příhradové konstrukce tvořily rámy o rozměrech přibližně 5,7 x 5,8 m (šířka x výška) a šířce konstrukce 0,25 m, spojené s podélníky mostu a zavětrované šikmými vzpěrami, které ve středních částech jednotlivých polí tvořily ondřejské kříže. Po levé straně (ve směru staničení, tedy od Střekova) vystupovaly konsoly nesoucí chodník. Světlá šířka prostoru pro vozovku činila asi 5,2 m, chodník byl široký 1,25 m. Světlá volná výška mezi vozovkou a horními nosníky rámů byla ve středu původně přibližně 5,5 m (u okrajů bylo provedeno šikmé zavětrování), po instalaci elektrického vedení pro napájení železniční stanice Střekov z městské elektrárny v Ústí se snížila na 5,04 m. Vlastní vozovku tvořily příčně položené dřevěné fošny, nesené kromě spodních nosníků rámů i sedmi podélnými nosníky profilu „I“. Také chodník byl proveden z prken, podélný nosník téhož profilu byl použit jeden. Zábradlí z ocelových profilů bylo instalováno pouze na vnější straně chodníku. Pilíře II a V chodník obcházel po jejich jižní straně. Na horních nosnících rámů a podélných nosnících byla pomocí dřevěných mostnic vedena železniční kolej. Horní mostovka byla zakryta prkny a z obou stran opatřena ocelovým zábradlím, do něhož byly na levé straně integrovány sloupy sdělovacího vedení dráhy. Za pilířem V pokračovala horní část mostu obdobnými konstrukcemi jako mezi opěrou I a pilířem II nad nájezdovou rampou (za ní pilíř VI), Labskou (dnes Pražskou) ulicí (za ní pilíř VII) a tratí Praha – Podmokly (Děčín hlavní nádraží) k opěře VIII. Dnešní ulici Na Větruši již kolej křížila úrovňovým přejezdem, pouze pěší mohli sejít schodištěm u opěry VIII a železnici směrem do města podejít. Silnice prošla branou v pilíři V a pomocí kamenné klenby o rozpětí 8 m se dostala na počátek rampy před pilířem VI. Téměř v pravém úhlu odbočila vpravo a proti podjezdu pod tratí Praha – Podmokly se spojila se silnicí od Lovosic (tehdy Labská, dnes Pražská ulice). U horních konců sjezdových ramp na obou březích byly umístěny mýtní domky.

Text: popis
10.6. 2008 - Ivan Grisa

Zdroje
dle fondů Archivu města Ústí n. L. a Národního archivu ČR