V roce 711 zahájili muslimové ze severní Afriky invazi na Pyrenejský poloostrov. Zpočátku přišli pod záminkou pomoci vizigotskému králi Witizovi proti jeho soupeři Roderikovi. Během tří let ale zabrali většinu poloostrova. Pod tlakem křesťanských vojsk se Granada 2. ledna 1492 bez boje vzdala. Tím skončilo téměř osm set let muslimské vlády nad touto částí Andalucie.
V období let 1506-1517 probíhala výstavba královské kaple, do níž byly v roce 1521 přeneseny ostatky dobyvatelů Granady, královny Isabely Kastilské a jejího manžela Ferdinanda Aragonského. Stará královská mešita v sousedství kaple sloužila jako kostel Panny Marie. Na jejím místě byla 25. března 1523 zahájena stavba nové katedrály. Ta byla dokončena po 181 letech v roce 1704. Římský císař Karel V. (1519-56) v ní chtěl zřídit královské mauzoleum, jeho syn Filip II. Španělský je ale zřídil v El Escorialu poblíž Madridu. Stavbu katedrály zahájil Enrique Egas v gotickém slohu. Architekt Diego de Siloé jeho plány v roce 1528 odmítl a do své smrti v roce 1563 pokračoval se stavbou v renesančním slohu. Po něm postupně následovalo sedmnáct dalších stavitelů. Stavební plány a architektonické slohy se proto neustále měnily a mísily. Alonso Cano navrhl jihozápadní barokní průčelí katedrály před svou smrtí v roce 1667. Po dokončení katedrály v roce 1704 byla zahájena stavba kostela del Sagrario, který na jihu přiléhá ke katedrále.Text: historie
21.5. 2021 - Pavel Semple
Zdroje
(Aurelio Cid Acedo, The ALHAMBRA and Granada in FOCUS, Edilux S.L., 2008)
|
Přihlášení |
