městská památková rezervace Žatec

Vznik žateckého hradiště je kladen do poloviny 10. století. Žatecké hradiště se stalo knížecím údělem pro mladší členy panovnického rodu. Nejstarší zmínka o Žatci je v kronice Dětmara z Merseburku k roku 1004. Zmínka kronikáře Dětmara se váže mimo jiné ke kostelu, který stál uvnitř hradu. Celkem se jednalo přibližně o pětihektarovou plochu, kterou zabíralo přemyslovské hradiště.

Žatec, který jako město vznikl plynule ze stávajícího hradiště, nemá žádnou zakládací listinu. Nejvýznamnějším datem v žatecké historii je proto rok 1265, kdy král Přemysl II. Otakar městu udělil významná privilegia. Důležitá práva městu udělil také Jan Lucemburský. V roce 1317 tento král potvrdil dosavadní žatecké výsady. Také Karel IV. na Žatec pamatoval, a to udělením solného monopolu. Význam středověkého Žatce stále vzrůstal. Již v druhé polovině 13. století zřizuje Přemysl II. Otakar provincii Zatecensis se Žatcem jako správním centrem. Město se tak z hlediska správy království stalo jedním z nejvýznamnějších po Praze. Doprovodným jevem byl samozřejmě hospodářský a stavební růst. V tomto období také zaniká funkce žateckého královského hradu. V období husitské revoluce se stal Žatec významným centrem hnutí. Ve městě působili významní husitští kněží Jan ze Žatce a Petr Špička. Velký hospodářský rozmach prodělal Žatec ve druhé polovině patnáctého století a ve století šestnáctém. V této době již kvete obchod s chmelem. Kolem Žatce bylo v polovině 16. století 1 200–1 500 strychů chmelnic (asi 400 hektarů). Tak jako pro mnoho českých i evropských měst byla pro Žatec obrovskou tragédií třicetiletá válka. Jejím důsledkem byl nebývalý úbytek obyvatelstva, ničení majetků a pustošení města. V letech 1634, 1639, 1647 a 1648 obsadili Žatec Švédové, kteří dokonali dílo zkázy. Město bylo strašlivě zpustošeno, část domů vypálena, zbytek vydrancován. Žatec se z následků třicetileté války vlastně již nikdy nevzpamatoval. Nikdy již nedosáhl svého bývalého významu a své slávy. Je příznačné, že s poslední zmínkou o Žatci jako významném městě se setkáváme v souvislosti se sedmiletou válkou. Obnova města a jeho hospodářského života probíhala velice zvolna. Počet obyvatel se vyrovnal pravděpodobně až na přelomu 18. a 19. století. V této době je již také zcela změněno národnostní složení ve prospěch německého obyvatelstva. Rozvoj města brzdily ničivé požáry v letech 1738, 1767 a 1788. Následné rekonstrukce s konečnou platností změnily stále ještě středověký vzhled města. Záchranou před pádem města mezi několikatisícová bezvýznamná městečka bylo velice úspěšné pěstování chmele. Po 1. světové válce byl Žatec přičleněn k vyhlášenému útvaru Deutschböhmen a teprve až 6.12. 1918 bylo město obsazeno českým vojskem. Čas prosperity a dalšího růstu města byl tragicky přerušen druhou světovou válkou. Po Mnichovské dohodě bylo Žatecko obsazeno německým vojskem a připojeno k říši. Úbytek obyvatelstva po 2.sv. Válce přinesl chátrání města. V šedesátých a následujících letech tuto skutečnost tehdejší mocní vyřešili tím nejméně šťastným způsobem. Ve městě došlo k rozsáhlým asanacím. Do chátrajících domů v městské památkové rezervaci byli stěhováni nepřizpůsobiví občané. Osmdesátá léta přinesla plány na plošné asanace v centru města. K bourání a panelové výstavbě již naštěstí nedošlo. Po listopadu 1989 se konečně stará a typická zástavba dočkala svého uznání. Pro budoucí pokolení tak zůstane zachována nezaměnitelná, i když dnes stále ještě smutná, tvář města Žatce. Od září 2023 je Žatec a okolní chmelařská krajina památkou UNESCO.

Text: historie
4.8. 2006 - Pavel Vítek