V novověku Irové již dávno zapomněli, kdo a proč postavil megalitické hrobky a mohyly. Věřili proto, že v nich sídlí víly. Hrobky byly proto známy jako vílí hrady (fairy castles) a nebo vílí kopce (fairy mounds). Lidé se víl báli. Odvážlivci, kteří si troufli vyrušit jejich klid, měli být vílami zakleti. Stejně tak i dobytek, který se zatoulal do blízkosti vílích hradů, byl čas od času uhranut. Bohužel, strach nezabránil lidem v tom, aby vílám rozebírali jejich domečky na své stavby v okolí. Není proto vůbec divu, že byly víly zlé.
Při práci na polích lidé nacházeli pazourky, kamenné sekery a hroty šípů. I ty bylo třeba nějakým způsobem vysvětlit. Za vším byly opět víly, nezbednice. Ty totiž pořádaly přestřelky a používaly k tomu právě všechen ten většinou neolitický arzenál. Právě při těchto přestřelkách to občas schytali také lidé a nebo dobytek. Ti pak mnohdy onemocněli. Pokud byla nemoc dána na vinu vílí střele, bylo třeba zavolat vílího doktora. Tito doktoři byli lidoví léčitelé. K léčbě používali stejnou vílí munici, která nemoc zavinila. Vílí doktor zvíře změřil a poslal farmáře pro vodu na předem určené místo. Cestou tam a zpátky nesměl farmář s nikým promluvit. Vílí doktor pak dal do vody svou sbírku pazourků, hrotů šípů a nebo také všelijakých zajímavých oblázků. Převařenou vodu musela nemocná kráva vypít. Poté bylo zvíře znovu změřeno. Pokud se zmenšilo, bylo na cestě k uzdravení. Pokud ne, tak bylo třeba proceduru zopakovat. Farmáři samozřejmě praktikovali své vlastní léčby, bylo ale lepší zavolat profesionála. Vílí doktoři měli navíc různé speciální lektvary, jako například vajíčko smíchané se střelným prachem. Dnes samozřejmě Irové dobře vědí, že vílí hrady postavili dávní lidé k pohřebním a rituálním účelům. Je ale záhodno nevsadit si peníze na to, že vílí doktoři z irského venkova zcela zmizeli. Pověry a legendy většinou nahradila věda. Hrobky byly na základě svých tvarů rozděleny do různých druhů a radiokarbonová metoda určila jejich přibližné stáří. To se víly podivily, když jim lidé rozdělili jejich domečky na chodbové, klínové, portálové, se dvorem a další. Na víly se pro tu všechnu vědu úplně zapomnělo. V Dublinu, hlavním městě Irska, dnes již nikdo neví, co dřív byly vílí hrady. Svým pojmenováním jim je připomíná už jen jediný poslední Vílí hrad. Jako natruc jej víly nechaly právě na kopci nad Dublinem. Darebné víly sice prozatím zmizely, vílí munice se ale příliš hromadí ve vílích muničních skladech, tedy v muzeích a depozitářích.Text: pověsti
13.10. 2020 - Pavel Semple
Zdroje
(časopis Archaeology Ireland, Autumn 2019, M. Dowd, Fairy Flint and Lithic Lore).
|
Přihlášení |
