Maxmiliánův dvůr

Maxův dvůr, dvůr Luhy

Historie Maxmiliánova dvora na Luhách

Roku 1833 byla vyhlášena tzv. císařská výměra. To jest, že vrchnost nabízela svým občanům dominikální parcely.

Také hukvaldská vrchnost se rozhodla, že část své dominikální půdy nabídne poddaným. V Kopřivnici se rozhodla nabídnout tamním občanům parcely na „Luhu“. Kopřivničané však o tyto pozemky nestáli a odmítli je. Hukvaldská vrchnost zde proto kolem roku 1840 nechala vybudovat nový dvůr zvaný Maxmiliánům (Maxův), ke kterému byla obrácena i část poddanských robot vykonávaných doposud zejména na hukvaldském (hájovském) dvoře. Hukvaldské panství tehdy skupovalo svobodnické dvory, rušilo rybníky i dosavadní pronajímání pozemků a vše stahovalo k přikoupeným nebo nově zbudovaným dvorům.
Maxmiliánův dvůr dostal své jméno podle olomouckého arcibiskupa a majitele hukvaldského panství Maxmiliána barona Sommerau – Becka.
Dvůr byl prý vystavěn z kamení, pocházejícího z hráze zrušeného Kamenného rybníka.
Po roce 1918 přestal být dvůr majetkem vrchnosti a dostal se do soukromých rukou, respektive byl rozprodán do rukou několika soukromých majitelů. Každý z nich vlastnil část někdejšího oválného dvora. Starší budovy po obvodě dvora byly adaptovány na rodinné účely a nezastavěné části byly zastavovány novými obytnými objekty. Je však až k podivu, že všechny domky respektovaly jednotnou obvodovou čáru původního oválného dvora.
Postupně začaly v okolí bývalého dvora vznikat nové rodinné domky a nové ulice. I ty však respektovaly staré původní cesty.
Velkým zásahem do života dvora byla výstavba víceproudé silnice (ulice Čsl. armády), jíž a jejímu silničnímu náspu padla za oběť takřka celá severozápadní polovina původního dvora. Zůstaly stát jen krajní domky někdejšího půlkruhu. Naštěstí byla zachována celá půlkruhová jihovýchodní část, která se skládá z několika soukromých rodinných domků. Ten uprostřed, v ose půlkruhu, patrně obsahuje i zdivo někdejšího vstupního objektu s hlavním vjezdem. Směr původního vstupu dodnes respektuje ulice Na Luhách.

Text: historie
10.6. 2007 - Jan P. Štěpánek

Zdroje
podle J. Tichánek: Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích, Město Kopřivnice, Kopřivnice 2005