Hrob patřil od počátku mezi podkrušnohorská hornická sídliště. Jeho obyvatelé udržovali po staletí úzké vztahy se sousedním Saskem, odkud většinou pocházeli. Od poloviny 16. století se touto cestou mezi ně šířila nová luterská víra. I přes příslušnost města k panství oseckého kláštera byl tento proces natolik úspěšný, že koncem 16. století ve městě údajně zůstaly jen čtyři katolické rodiny.
Situaci se pokoušeli řešit pražští arcibiskupové, kteří byli vzhledem k tehdejšímu úpadku kláštera jeho majetkovými správci: Zbyněk Berka z Dubé nechal velkoryse přestavět katolický kostel svaté Barbory (viz heslo), na což odpověděli luteráni roku 1611 stavbou vlastního kostela s využitím ustanovení Rudolfova Majestátu. Arcibiskup Jan Lohelius využil posílení katolické strany u dvora po smrti Rudolfa II. a nechal 27. 9. 1614 luterský kostel uzavřít a 12. 12. 1617 dokonce za asistence vojska zbořit. Tento akt, podpořený spolu s uzavřením luterského kostela v Broumově i novým českým králem Ferdinandem II., vedl české protestantské stavy k rozpoutání povstání proti Habsburkům, které skončilo Bílou horou a znamenalo počátek třicetileté války. Základy zbořeného kostela upadly v zapomnění, náhodně byly objeveny a následně odhaleny v létě 1913. Současná úprava pochází z 60. let 20. století.Text: historie
28.7. 2010 - Ivan Grisa
Zdroje
dle informační tabule u základů kostela
|
Přihlášení |
