Vedle menších pahorků se z kotliny mezi Stanislavicemi, Těrlickem a Albrechticemi zvedá táhlý vrch, na jehož vrcholu stojí nápadný kostel známého poutního místa Kostelce. V neděli po sv. Vavřinci se sem každoročně scházely davy lidí, aby si připomněli památku na dobrou těšínskou “černou kněžnu” zjevující se podle pověsti v propadlisku za oltářem. Vzpomínali také dřevěný kostelík na Babí hoře u Hradiště i na starou předpověď, podle které se jednou vrch s kostelem i se všemi poutníky propadne.
Na Kostelci, v blízké Chotěbuzi i po okolí si lidé vyprávěli o stanislavské zvoničce a švédských vojácích. Za bouřlivých a tmavých nocí vstává z hrobu švédský vojín a rozezní zvon na této zvoničce. Vzdává tím památku všem padlým Švédům pochovaným v okolí. Těrlický sedlák Tyroň se pozdě večer vracel domů starou kopcovitou cestou přes stanislavské kopce. Na vrchu nad stanislavickým zámečkem se probral z dřímoty a z protějšího Kostelce se k němu neslo zvonění a táhlý vážný zpěv. Na vrcholu kopce zářil do hluboké noci tajemný svit. Když za chvíli dojel Tyroň na Kostelec uviděl u lesa hořet dva jasné ohně, v jejichž svitu stál nízký, bíle pokrytý prostý oltář. Před oltářem klečel dav prostovlasých vojáků a k nim vážným hlasem promlouvala bledá, světlá postava. Doma v Těrlicku vypravoval sedlák všem o podivné pobožnosti švédských vojínů , ale nikdo mu nechtěl uvěřit. Také v nedaleké Stonavě se při cestě zvedá nevelký, leč nápadný kopec, který lidé nazývají “Švédským kopcem”. Za třicetileté války kopec nadsypali švédští vojáci svým padlým a osázeli jej bělokorými břízami. Pověst praví, že kdo naruší klid padlých vojáků do roka zemře.Text: pověsti
26.10. 2005 - KAC klub Cierlicko
|
Přihlášení |
