Kaňk vznikl zřejmě ve 13. století jako sídliště horníků, dobývajících pyrit, potřebný pro tavení kutnohorských stříbrných rud. Stříbro se zde těžilo od 15. století, v následujícím období zde bylo jeho nejvýznamnější ložisko v celé oblasti. Doly zanikly na počátku třicetileté války, pokusy o jejich obnovu v 18. a 19. století měly minimální úspěchy. Rudné hornictví zde ožilo po II. světové válce, definitivně zaniklo po roce 1990.
Kostel je v Kaňku bezpečně doložen až na přelomu 15. a 16. století, vzhledem k odlehlosti od vlastní Kutné Hory se předpokládá existence starší svatyně (snad dřevěné kaple). Dnešní objekt postavili v letech 1492–1506 mistři Beneš a Mikuláš, snad se na něm podílel i Matěj Rejsek, jeden ze stavitelů kutnohorského chrámu svaté Barbory. Jeho podpis nese kamenná kazatelna z roku 1502. Kostel byl původně dvojlodní (klenba lodi nebyla provedena), má hranolovou věž v ose západního průčelí, poměrně dlouhý presbytář, k němuž na jihu přiléhá sakristie s depozitářem v patře. Vnější vzhled kostela zasáhly pozdější úpravy jen minimálně: roku 1704 dostala věž barokní báň a vznikl přístavek jižní předsíně. Při regotizaci roku 1873 byl však zásadně změněn interiér: plochostropé dvojlodí nahradilo trojlodí se střední lodí o šířce presbytáře a velmi úzkými bočními loděmi. Kostel byl dále opravován v roce 1899 a po roce 1990.Text: historie
17.7. 2010 - Ivan Grisa
Zdroje
dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 2., Academia 1979
|
Přihlášení |
