kostel sv. Václava

Mnozí staří historici a kronikáři (Bohuslav Balbín, Karl Joseph rytíř Biener z Bienenberka, Johann Gottfried Sommer, Magnoald Ziegelbauer) měli za to, že na tomto zalesněném návrší bylo prvotně založeno město Jaroměř, které se podle nich později z neznámých příčin přestěhovalo na současné místo, kde byl původně zřízen pouze hrad, což přenášeli různí autoři ještě na přelomu 19. a 20. století, aniž by k tomu byl jakýkoliv přímý důkaz, zmiňme zejména jaroměřské historiky Antonína Knappa ("Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem") a Jana Stanislava Polického ("Kniha o Jaroměři"). Stejně tak se traduje pověst ke vzniku kostela, jež tvrdí, že nedaleko Chloumku u vsi Račice a říčky Trotiny byla 8. října 1110 svedena bitva, během níž byl zraněn neznámý český zeman. Polskými ozbrojenci byl pronásledován až na úbočí Chloumku, kde se schoval do jezevčí nory a zachránil si tak život. Z vděčnosti zde nechal postavit dřevěnou kapli zasvěcenou sv. Václavu.

Zdejší kaple byla poprvé zmíněna v roce 1295, kdy papež potvrdil cyriakům držení kostela v Pardubicích s kaplí sv. Václava na Chloumku, z níž se později stal klasický kostel, jehož okolí bylo ve 14. století v držení opatovického kláštera (Benátky, Máslojedy, Račice nad Trotinou a Habřina), ale ohledně toho, zda šlo skutečně o kapli na Chloumku, probíhají pře až do dnešních dob a ve skutečnosti mohlo jít o jinou osadu téhož pojmenování, která se nacházela blíže Pardubicím (třeba Chlumek či Chloumek v Luži s kaplí sv. Jiljí a Václava). Roku 1357 byl kostel zmíněn jako farní, ale nový plebán Martin z Úbislavic, jenž si směnil faru s dosavadním plebánem Janem, sídlil v Habřině u filiálního kostela, z něhož se v roce 1369 odváděly 4 groše papežského desátku. Panství i podací právo náleželo domácím vladykům z Habřiny a později rodu Zárubů z Hustířan. Roku 1371 nahradil zemřelého plebána Martina kněz Řehoř, jenž si o 5 let později směnil faru s plebánem Janem ze Zálesí (někde se uvádí nesprávně, že měl být z Hořiček, ale tady došlo k omylu, když měl zdejší podací právo Rubín z Hořiček a tento predikát pak býval uveden u výše zmíněného faráře). V roce 1388 přišel na místo zemřelého plebána Jana kněz Mikoláš. 25. dubna 1411 bylo zřízeno Petrem z Habřiny kaplanství a na výživu kaplana upsal ve svém dvoře Zderaze u Smiřic 6 kop grošů ročních úroků, 5 prutů polí, luk a lesů ke konci Habřiny, a to se souhlasem faráře Václava, který byl nejspíše nástupcem plebána Mikoláše. Od té doby musel kaplan na Chloumku sloužit týdně trojici mší. Někdy ve 2. polovině 16. století nebo počátkem 17. století byl přestavěn do dnešní podoby. Roku 1702 byl opraven a přestavěn. Tehdy ztratil téměř vše ze svých původních ozdob a architektonických prvků. Při té příležitosti došlo také k tomu, že některé náhrobní kameny byly zazděny do zdi kostela. Měl však mnohem více štěstí než mateřský kostel v Habřině, jenž byl v 15. století přiřazen k faře v Holohlavech a přibližně v polovině 18. století byl zrušen, prodán a následně rozbořen na stavební materiál. Ke konci sedmileté války se zde měli dělit o kořist z vyloupeného a zapáleného Hradce Králové pruští „kozáci“ (dodnes nevíme s jistotou, zda šlo o přestrojené Prusy nebo to byli skutečně Rusové, i když více pravděpodobná je první možnost, protože někteří „kozáci“ nereagovali na některé výroky místních obyvatel, kteří rusky uměli. Po zboření kostela sv. Jiljí ve Starém Plese roku 1783 byl 12 centů vážící zvon s nečitelným nápisem přenesen do zdejší zvonice. V roce 1866 byl ubytován v kostelíku pruský strážmistr i s koněm, což sám zaznamenal křídou na prkně vzadu. O 2 roky později se tu zdejší české obyvatelstvo sešlo na táboru lidu, který vyjadřoval nesouhlas s činností rakouských ministrů Eduarda Herbsta a Ferdinanda von Beusta. V roce 1887 byla dokončena oprava kostela, přičemž byla opravena též hřbitovní zeď, vrata a památné náhrobní kameny byly vyčištěny a natřeny. 28. dubna 1907 navštívil chrám Páně královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava, když po celém kraji udílel sv. biřmování. V letech 1920-1923 byl kostel obsazen Církví československou. Roku 1935 došlo k opravě kostela (střecha, varhany, studně, železná vrata). Od 20. ledna 1964 je kostel památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-s-ohrazenim-hrbitova-2152325). 2. října 1988 byl kostel po své vnější i vnitřní opravě opětovně vysvěcen. V letech 2007-2008 získal kostel novou střechu. Použité zdroje: Josef Myslimír Ludvík, Památky hradu, města a panstvi Náchoda, i vlastníkův jeho. Díl I., 1857; Josef Horák, Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický, 1877; Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914; Emanuel Poche, Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové, 1937; Antonín Bartušek, Jarmila Krčálová, Anežka Merhautová-Livorová, Ema Charvátová-Sedláčková, Emanuel Poche a Zdeněk Wirth, Umělecké památky republiky Československé. Sv. I. Umělecké památky Čech, 1957; Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. 1. A-J, 1977; Petr David a Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, 2002; Václav Uhlíř, Varhany královéhradecké diecéze, 2007.

Text: historie
9.12. 2023 - Boris Jelínek