Existenci kostela v Žibřidicích dokládá soupis papežských desátků z roku 1352. Tehdy šlo o dřevěnou stavbu, která zde v různých podobách stála až do počátku 70. let 17. století. Tehdy se hrabě Christoph Rudolf von Breda, majitel panství Lemberk, k němuž Žibřidice náležely, rozhodl zásadně obnovit zdejší kostelní okrsek. Kromě fary (viz heslo) nechal postavit zejména zcela nový raně barokní kostel. Autorem stavby byl zřejmě hraběcí stavitel Caesar Biot, který ve stejné době přestavoval i bredovské rodové sídlo.
Kostel byl tehdy zřejmě vybaven i novým vnitřním zařízením, které bylo obnoveno v následujícím století. Naposledy byl opraven již novými farníky roku 1948, jak dokládá letopočet nad západním portálem. Poté postupně chátral. Tento proces vyvrcholil jeho úplným uzavřením, vzhledem k současnému stavu velmi pravděpodobně i devastací a likvidací vnitřního zařízení. Kostel je obklopen bývalým hřbitovem. U jihovýchodní brány na bývalý hřbitov stojí torzo svatojánského sloupu. Kostel zaujme i přes tyto tristní poměry především helmicí své věže s dvojitou lucernou, krytou dodnes břidlicovými destičkami. S celým areálem je od r. 1958 chráněn jako kulturní památka. V poslední době již neslouží církevním účelům a přešel do vlastnictví obce Křižany. Po nezbytných opravách má sloužit pro konání kulturních a společenských akcí.Text: historie
27.11. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 4., Academia 1982, redakčně aktualizováno
|
Přihlášení |
