Svatý Servác z Tongeren, dříve také latinsky Servatius z Tongeren, pocházel pravděpodobně z Arménie, zemřel v roce 384 v Maastrichtu. Byl to nizozemský biskup v Tongeren a v Maastrichtu, uctívaný římskokatolickou církví jako světec. Jeho svátek se slaví 13. května. Servatius byl misionářem a pravděpodobně prvním biskupem v galském, nyní belgickém, městě Tongeren. Tento světec cestoval do Říma, kde se mu zjevil sv. Petr, předal mu svůj klíč od nebeského království, pověřil ho vedením církve a předpověděl invazi barbarských kočovníků Hunů. Servác se proto vrátil zpět, varoval před nájezdem obyvatele Tongerenu. Jemu samému bylo přislíbeno zemřít ještě před vpádem Hunů. Smutný se vrátil za svými svěřenci, aby jim oznámil hrozící trest a znovu je vyzval ke kajícnosti. Pak odešel do Maastrichtu v Holandsku, kde chtěl být pohřben a předem si připravil hrob. Ten byl po jeho smrti oslaven divy a snad v roce 564 byl už nad ním vystavěn chrám a posvěcení nového, většího, je uváděno r. 1039. Ten stojí jako nejstarší v Holandsku a jediný nad hrobem světce v této zemi. Podle legendy uzdravoval nemocné, zakládal a světil kostely. Servác bývá vyobrazen jako biskup v pontifikálním rouchu s pluviálem, biskupskou mitrou, palliem, berlou a kalichem v ruce, často s gestem požehnání. Někdy mu odznaky biskupského úřadu přináší anděl. Jindy je zobrazen se sv. Petrem, který mu předává svůj klíč. V malbě Kristova příbuzenstva z období pozdní gotiky se objevuje Servác jako dítě se svými prarodiči Memeliem a Eliud. Vystupuje jako patron franských a římských panovníků, patron belgického města Tongeren, nizozemského Maastrichtu a hornosaského Quedlinburgu. Z cechovních řemesel jej uctívali kováři, tesaři a vinaři. Bývá uctíván proti nemocem nohou, revmatu, omrzlinám, nemocem kostí a proti moru. V lidových pranostikách o počasí vystupuje jako jeden ze tří ledových mužů druhé dekády měsíce května. V r. 1372 tam Karel IV. získal částečku z ostatků pro svatovítský chrám v Praze.
Text: pověsti
6.4. 2022 - Pavel Vítek
Zdroje
Životopisy svatých