Snad původní panský kostel, který lze ztotožnit již s pontifikátem biskupa Jana I., který byl původně mnichem v klášteře sv. Mořice v Německu. Jan I. měl tudíž nejlepší možnost získat z mateřského kláštera ostatky tohoto u nás nezvyklého světce pro svůj nový kostel v Olomouci. Podle několika datovaných zmínek o kostele, lze s jistotou říct, že v 1. polovině 12. století již existoval jako tribunový panský kostel. Při archeologickém výzkumu staveniště přilehlého obchodního domu byly blízko kostela odkryty základy rotundy patrně již z 11. století. Bezpečně je kostel doložen k roku 1257 a jako patronát patřil olomoucké kapitule. Po vzniku samotného města Olomouce získal roli hlavního městského chrámu a za biskupa Bruna ze Schauenburku byl nahrazen raně gotickou novostavbou. Během 14. a 15. století kostel několikrát vyhořel. Od roku 1412 patrně začala výstavba nového chrámu, kdy byla nově upravena loď a dostavěna severní průčelní věž. Budování chrámu jako trojlodního síňového kostela s trojchórovým síňovým presbytářem a a dvojvěžovým západním průčelím pokračovalo až do 16. století. Starší kostel o němž nevíme skoro nic, byl patrně bořen v průběhu výstavby nového kostela. Mohutná jižní věž, budící dojem nejstaršího místa chrámu, je naopak jeho nejmladší částí. Po roce 1500 byla provedena vestavba pozoruhodného dvouramenného šnekového schodiště při jižní věži a roku 1572 byla k severní zdi kostela přistavěna drobná Edelmannova hrobka s bohatou kamenickou reliéfní výzdobou. Na konci 19. století byl kostel celkově opravován, naštěstí nedošlo k realizaci nového zakončení obou věží.
Text: historie
8.6. 2005 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku (K. Kuča)
|
Přihlášení |
