Existence Dolní Oldříše (Niederullersdof) je doložena k roku 1381. Jedná se o kolonizační ves, protaženou podél horního toku Oldříšského potoka, který odtéká na sever do Horní Lužice (její dnes polské části), vzniklou zřejmě koncem 13. století. Kostel je poprvé písemně doložen až roku 1495 (stránky frýdlantského děkanství uvádějí zápis míšeňského biskupství 1346), stavební technika zdí lodi (užití jen lomového či sbíraného kamene bez zesílení nároží tesanými kvádry, velmi hrubá vápenná malta s kusy vápna a písku z drcené žuly) dává předpoklad k datování jejího vzniku na přelomu 13. a 14. století. K velké přestavbě kostela došlo na přelomu 15. a 16. století (krov nad lodí je z dřeva stromů, smýcených v zimě 1501/02), několikrát byl upravován během 17. a 18. století, ze kdy zřejmě pochází segmentově zakončený presbytář, současná podoba vítězného oblouku, sakristie a severní předsíň.
Západní část kostela je částečně zapuštěna do svahu, takže vstup na kruchtu vede zvenčí jen po několika schůdcích v západní předsíni. Po roce 1945 se obec téměř vylidnila, kostel bez využití chátral. Od přelomu tisíciletí dochází k nutným zajišťovacím opravám.Text: historie
12.6. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle Kracíková - Belling: Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, UNICORNIS Praha 2003
|
Přihlášení |
