Kostel v dolní části Krnska (občas, např. i v níže uvedeném prameni, nesprávně nazývané Zámostí: to se ve skutečnosti nachází na levém břehu Jizery) existoval zřejmě již ve 12. století. Jeho podobu a stavební vývoj neznáme, pravděpodobně stál na místě dnešního kostela, na stráni nad levým břehem Strenického (Skalského) potoka. O tom svědčí dosud stojící bývalá fara z roku 1766 (dnes soukromý objekt v dlouhodobě rozpracované rekonstrukci) i socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1769 od A. Jedličky z Prahy.
Původní kostel byl nahrazen dnešní jednolodní poměrně rozměrnou pozdně barokní stavbou s půlválcovým závěrem roku 1787. Na severní straně závěru stojí přízemní sakristie, na jižní oratoř z roku 1868. Vnitřní zařízení kostela je převážně soudobé se stavbou, ze staršího kostela byla přenesena kamenná renesanční křtitelnice z roku 1570 a figurální náhrobek Jiřího Vančury z Řehnic (1533). Kostel obklopuje dosud funkční starý hřbitov s řadou zajímavých náhrobků z 19.–20. století, jehož pozoruhodností je, že jím prochází veřejná cesta k domkům na úbočí nad kostelem. U ní stojí ještě na ploše hřbitova novorománská kaple. Pokud vystoupáme po cestě až na horní hranu svahu, zaujme naši pozornost nízká hranolová zděná zvonice z roku 1766, za kterou se již na náhorní planině nachází nový hřbitov, založený roku 1787. Uvnitř zvonice lze zahlédnout zachovalý zvon. Poloha zvonice daleko od kostela byla zvolena kvůli lepší slyšitelnosti zvonění v širším okolí. Historickou pozoruhodností je skutečnost, že z Krnska byla v letech 1938–45 spravována část diecese litoměřické, která zůstala v okleštěných hranicích II. republiky, resp. protektorátu.Text: historie
5.3. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 4., Academia 1982
|
Přihlášení |
