Jedna z nejvděčnějších našich vycházek je cesta na nedaleký Vysoký Újezd. Jdeme-li k Jeníkovicům buďto kolem dvora a rybníka anebo projdeme-li celou obec, kde při posledním statku cesta se uhýbá na pravo, brzo přijdeme k modřínové aleji a po několika minutové cestě lesem dospějeme na Vysoký Újezd. Starobylý románský kostelík na chlumu vysokém 315 metrů nad mořem vévodí tu širému okolí. Všude, kamkoli se podíváme, střídají se v pěkné směsi doliny, stráně, rovinaté plochy, lesnaté lány a pečlivě obdělávaná půda hospodářská.
Očím našim otvírá se překrásné panorama do široširého kraje severovýchodních Čech, hor Orlických i do těch oblastí, kde sídlí mocný král Krakonoš. A všude z rozmanilé spleti této krásné přírodní scenerie přívětivě vykukují a jako na pozdrav nám kynou přečetné vesničky a městečka. Není hned tak pamětihodnějšího místa v našem okolí nad Vysoký Újezd. Chlum újezdecký kdyby mohl mluviti, jistě by nám vypravoval, že v dobách šerého dávnověku, z nichž nemáme žádných písemných památek, ba i v dobách, v nichž jenom v mythu pověstí kresleny jsou naše prvá knížata Nezamysl, Mnata, Vojen atd., že sídlil, žil a pracoval tu lid, kterému se tahle krajina dobře zalíbila. Když roku 1879 a 1881 prozkoumával třebechovická pohřebiště p. Hraše, byl upozorněn i na chlum újezdecký, který u hřbitova ve stranu k podolí kopaje odkryl tu několik zbytků mrtvol, při nichž našly se bronzové kruhy spečené s vlasy, jakož i náramky v podobě S. Mrtvoly pohřbeny a nalezeny obráceny směrem k východu. Pohřebiště dle všech známek pocházelo z doby přechodné z pohanství ku křesťanství. Zde v pravém slova smyslu na pohanský vrub našlechtěn byl prut křesťanský, který se zdárně ujal a z pohanského obětiště a pohřebiště přetvořen chrám Boha Hospodina a hřbitov křesťanský. Když byl vystaven náš románský kostelík, nedá se určitě zjistiti. Znalci kladou jeho vznik do 11. nebo 12.století. Dle prastaré tradice původně náš kopec strměl jako osamělá výspa k výšinám, obklopen jsa vodou a bažinami, a tvrdé kameny, z nichž je stavěn, musely se pracně po pramicích převážeti a na horu dále dopravovati. Pověst tato je zcela oprávněná, přihlédneme-li k dosavadnímu terénu a povahy půdy okolní oblasti. Zcela určitě můžeme také tvrditi, že chlum újezdecký se svým kostelíkem býval i opevněným místem pro domácí obyvatelstvo v dobách nebezpečí. Románský kostelík sv. Jakuba je památka, jakých málo po Čechách. Z jeho skrovných prostor vane na nás dech uplynulých staletí. Zde s úctou a v pokoře můžeme meditovati, že již před osmi sty léty naši předkové klaněli se tu Bohu Hospodinu, přes jejich rty neslo se jako dnes : N e d e j z a h y n o u t i n á m, n i b u d o u c í m ! ― Naše svatyňka pamatuje zavraždění posledního přemyslovce i slavnou vládu Otce Vlasti Karla IV. Při upálení Husově byl náš chrámec již dvoustoletým stařečkem. po uplynutí dalších dvou set let smutně patřil na útěk zbabělého krále Frydrycha Falckého z bojiště bělohorského, když tu v panickém strachu prchal směrem k nedalekému Náchodu a odtud dále do své vlasti ― do Němec. A tak bychom mohli v zajímavém líčení až po naše časy pokračovati. Náš památný kostelík ještě dnes po různých těch opravách honosí se znamenitými zbytky stavby románské. Vyznačuje se tlustým zdivem a na jeho stáří zvláště poukazuje absida a charakteristické, prostě vedené sloupky pod emporou. Kostelík druhdy býval farním, ale za revoluce husitské jeho farnost zašla a jako filiálka přidělen byl k faře třebechovické. Je přímo divem, že v hrozných těch dobách sám ušel zkáze, neboť pod jeho úbočím, téměř v bezprostřední blízkosti se nalézající cisterciácký klášter Svaté Pole spolu s chrámem Panny Marie z kořene byl vyvrácen a jeho obyvatelstvo vyvražděno. To vše se událo v zimních měsících r.1420. ― Ze Svatopolského kláštera neuchovala se žádná památka, až na malý zvon, který byl prý zavěšen v kapli sv. jana Křtitele, který sem byl dopraven r. 1803. Zvonek je tím památný, že obsahuje t. zv. záhadný nápis, totiž abecední písmena od A do Z. Co by to mělo znamenati, najisto se neví. Někteří mají za to, že tím vyjádřena krásná myšlenka B ů h j e v š e h o p o č á t e k i k o - n e c. Původ zvonku se klade do 14. neb 15. století. Ve zdi chrámové nalézají se v malých deskách tyto prastaré nápisy : WOGSLAWA DOMICELLA a BARTOLOMEUS, P. J. P.. T. hic JACET. Také se zde nalézá zazděný náhrobní kámen rytířů z Tamchinů, znaku půl jelena s nápisem: Léta páně patnáctistého osmého v středu před květnou nedělí umřel rytíř Jan Jiřík Tamchina z Dubravice. proste boha za duši. O malé kamenné tabulce, zazděné na straně severní, asi 50 cm od země se nalézající, lid od dávných časů vypravuje a z generace na generaci se přenáší, že prý je to t. zv. Sibylin kámen. Když prý se tenhle kostelík dobudovával, ubírala se kolem pověstná věštkyně Sibyla. zastavila svého koně a jak vysoko s koně mohla dosáhnouti, ukázala a označila jednu kamennou desku na kostele a shromážděnému lidu věštila: "Slyšte a vězte! Přijde čas, že tento kámen bude pomalu k zemi klesati. Až naplní se doba času a kámen ten se úplně k zemi přiblíží a země se dotkne, nastane konec světa a započne boží soud. Soudu božímu nikdo neujde, tož čiňte pokání a připravujte se ..." Pokynula majestátně lidu a dále se se svým komonstvem ubírala. ― Nuže vzhůru na Vysoký Újezd! Navštivte tato památná místa, pokochejte se nejen historickými památkami, které zde mluví řečí obzvláště výraznou, ale současně pokocháte se i krásou naší užší vlasti, jejíž půvaby v bohatém a plastickém seskupení takřka na dosah ruky leží tu před Vámi rozprostřeny.Text: pověsti
29.4. 2007 - Vilém Koleš, Sborníček pro Staré Třebechovice r. 1933, č.XI, str. 5-8
|
Přihlášení |
