K tomuto článku připojuje p. učitel J. Příhoda, který druhdy na Újezdě působil, tyto své zajímavé poznámky:
Dotyčná kamenná tabulka v rozměru 20 x 30 cm na straně severní, jest vlastně t. zv. Sibylin kámen s nápisem Wogslawa Domicella. Dle jiné verse, Sibyla, když kráčela kolem, napsala prstem na jeden kámen ona slova a věštila, jak shora uvedeno. Jinak o zmíněném kamenu se praví, že prý je to náhrobní kámen nějaké klášternice. Druhá tabulka s nápisem Bartolomeus ... Tyto kameny nalézají se nyní uvnitř "Božího hrobu", t.j. v přístavbě ku hlavní lodi chrámové, která asi před 80 léty na straně severní byla provedena (1853 pozn. VFŠ). Na straně severní této přístavby (venku) jest zazděný kámen s vytesanou lebkou a hnáty, ve výši asi půl metru od země, na který někteří přenáší pověst o Sibyle. Že by kámen ku stavbě určený byl přes vodu svážen, jest velmi pravděpodobno, neboť ještě před 50 léty na úpatí hory směrem k Dědině byl zde močál. Inspektor K. Hraše, který zde asi před 50 léty kopal, naleznul zde množství popelnic a obětních předmětů, kterými různá muzea podělil. Byly nalezeny při rozšiřování starého hřbitova na straně severní. Dále za zdí tímže směrem ("na vyhlídce" dosud nalézá se množství střepů, a zbytky žárovišť a mnohé uloženo do školních sbírek. Dle všech známek stával asi v těchto místech nějaký srub, který shořel. Dnes však by se zde již nic nenašlo, poněvadž dvojím dobýváním písku vše je překopáno, a horní plocha o 5 m snížena. Poněvadž se udržovala pověst o podzemní chodbě z Kláštera na Újezd, dal tehdejší farář P. Jodas na různých místech až do hloubky 5 metrů kopati, leč bezvýsledně. Za tohoto faráře (kolem r.1880) kostel podroben mnohým změnám. Starý dřevěný strop vyměněn za nynější klenbu a probourán přímý vchod na kruchtu. Dříve se chodívalo na kruchtu zákristií po kamenných schodech. V téže době probourána a zvětšena okna ve věži u zvonů a vyměněna stará kamenná dlažba za nynější, při čemž přišlo se na mrtvolu oděnou v roucho hedvábné s dobře znatelnými černými vlasy. Asi v roce 1890 taškový kryt na věži nahražen plechovým, dán hromosvod, při čemž sejmut pěkný kohout z plechu sekaný ― ukazoval směr větru. Kohout potom umístěn na farskou stodolu a při opravě téže sejmut a dostal se do majetku pokrývače. Tuto starobylou památku posléze zachránil říd. učitel Jan Příhoda za dva litry piva pro školní sbírku, kde je podnes uschována.Text: pověsti
29.4. 2007 - Vilém Koleš, Sborníček pro Staré Třebechovice r. 1933, č.XI, str. 5-8
|
Přihlášení |
