Původně románský kostel z přelomu 12. a 13. století s obdélnou lodí a čtvercovým odsazeným valeně zaklenutým presbytářem. Ve 14. století byla při severní stěně presbytáře přistavěna obdélná sakristie, do severní stěny presbytáře bylo vloženo čtverhranné sanktuárium. V 15. století byla nad presbytář postavena hranolová chórová věž. Kolem roku 1500 vznikly nástěnné malby na severní stěně lodi. Výzdobě dominuje výjev Krista ve vinném lisu doprovázený po stranách šesti z obvyklých sedmi svátostí. Ve špaletě východního okna presbytáře jsou postavy světic obklopené ornamentální výzdobou.
Na přelomu 16. a 17. století byla kostel rozsáhle přestavěn. Zbořením severní zdi románské lodi a jejím prodloužením k severu na dvojnásobnou délku byla změněna orientace kostela, k této nové plochostropé lodi bylo od severu přistavěno mělce obdélné valeně zaklenuté kněžiště. Románský presbytář se stal boční kaplí sv. Barbory. V 18. století získala hranolová gotická věž polygonální nástavbu, od jihu byla přistavěna předsíň se schodištěm na kůr nově vložený do lodi. Stavební vývoj kostela dokončila přístavba nové sakristie při západní straně barokního presbytáře roku 1931.Text: popis
7.10. 2022 - © Zany podle: Jan Konůpek, Lubomír Zeman: Dispozice kostelní stavby jako pramen k dějinám středověkého osídlení - meze a limity vypovídací schopnosti, Svorník 10/2012, Sdružení pro SHP a NPÚ, Praha 2012, str. 19-20
|
Přihlášení |
