Kostel byl postaven na konci 12. století. Byl zasvěcen sv. Audoenovi (Oenovi), biskupu z Rouenu, patronovi Normandie, který žil v 7. století. Zakladateli kostela byli Anglonormané, kteří od roku 1169 okupovali Irsko. Ti proto logicky zasvětili nový kostel svému patronovi. V roce 1191 věnoval první anglonormanský arcibiskup v Dublinu Jan Comyn (1181-1212) výnosy ze sv. Audoena klášteru Grace Dieu, který stál severně od Dublinu. Písemné zmínky z přelomu 12. a 13. století jasně naznačují, že nejpozději touto dobou šlo o farnost. Kolem roku 1220 odebral arcibiskup Jindřich z Londýna (1213-1228) farnost klášteru Grace Dieu a převedl ji do vlastnictví nové katedrály sv. Patrika v Dublinu. Toto pouto mezi kostelem sv. Audoena a katedrálou sv. Patrika trvá dodnes. Kostel je poprvé výslovně zmíněn v roce 1275 v závěti Kateřiny leGrant, která odkázala peníze kaplanovi a úředníkům kaple Panny Marie v kostele sv. Audoena. V kostele postupně vzniklo několik bočních kaplí, které měly laické sponzory, sdružené do cechů.
V roce 1430 byl výnosem krále Jindřicha VI. Anglického v kostele sv. Audoena založen náboženský cech sv. Anny. Jeho účelem bylo zajistit modlitby za spásu duší živých a zesnulých členů cechu výměnou za poplatky. Cech financoval šest kaplanů, kteří sloužili modlitbami v šesti nově zřízených kaplích, v kapli sv. Anny, Panny Marie, sv. Kateřiny, sv. Mikuláše, sv. Tomáše a sv. Clare. Kaple byly zřízeny v jižní lodi kostela. Cech značně zbohatl z odkazů majetku a peněz v pozůstalostech bohatých členů. V Dublinu vlastnil kolem padesáti nemovitostí, z nichž vybíral roční nájemné v hodnotě 70 liber. V roce 1482 nechal Rowland FitzEustace, první baron z Portlesteru, zřídit soukromou rodovou kapli Panny Marie ve východní části kostela. Rowland byl irským královským místodržícím v letech 1474-1480 a 1487-1492. Od poloviny 16. století je kostel v důsledku náboženské reformace anglikánský. Přechod ale nebyl bez opozice, ještě v roce 1596 bylo duchovenstvo nábožensky konzervativní. V roce 1593 poskytl cech sv. Anny půjčku na opravu kostela. V roce 1597 daroval 50 liber na opravy škod po výbuchu střelného prachu v přístavu ve městě. V 16. a 17. století probíhaly spory mezi farností a cechem. Farnost obviňovala cech ze zpronevěry peněz ve prospěch svých členů. V souvislosti s tím je v roce 1630 zmíněn špatný stav kostela. Střecha byla opravena v roce 1655 a znovu v roce 1667 po veliké bouři. Při druhé opravě je zmiňováno soudní řízení mezi farností a cechem. Přestože soudní spor nebyl ukončen, cech přispěl na opravy částkou 100 liber. Celkový výdaj na opravy byl okolo 1 299 liber. Cech byl až do 18. století výrazně katolický, jeho členové to ale všemožně popírali. Kromě katolictví byli obviňováni také z daňových podvodů a ze zanedbávání údržby kostela. V roce 1682 cech popřel povinnost přispívat k jeho údržbě. V roce 1695 byly všechny náboženské cechy v Irsku zrušeny. Stav kostela se zhoršoval, v roce 1773 byla proto snesena střecha z jeho východní části. V roce 1820 byla snesena střecha z jižní lodi a arkáda mezi oběma loděmi byla zazděna. V provozu tedy farnost ponechala jen severní loď a věž. V roce 1880 byla východní část kostela převedena do péče státu, načež proběhla konzervace zdiva. Jižní loď byla převedena do státní památkové péče v roce 1987.Text: historie
23.1. 2022 - Pavel Semple
Zdroje
(M. McMahon, St Audoen’s Church, Cornmarket, Dublin: Archaeology and Architecture, Brunswick Press Ltd., 2006 a Wikipedie).
|
Přihlášení |
