Kostel sv. Audoena (Oena) vznikl přestavbou v šesti výrazných vývojových fázích. Nejstarší fáze byla románská, zbylé gotické a poslední již spíše renesanční. Kostel je dvoulodní obdélná orientovaná stavba. Presbytář je taktéž dvoudílný s plochým závěrem. Vnitřní rozměr stavby je 46 x 14,5 m. Arkády dělí obě lodi a obě části presbytáře. Arkáda lodi je od 19. století zazděná. Presbytář je proti lodi mírně vychýlený k severu v důsledku odlišné parcelace pozemků při rozšiřování. K západnímu průčelí jižní lodi byla v 1. polovině 15. století přistavěna hranolová věž s hlavním vstupem v přízemí. K západnímu průčelí severní lodi byl přistavěn vstupní vestibul, který umožňuje krytý průchod z přízemí věže přímo do severní lodi.
Nejstarší kostel byl postaven na konci 12. století v západní části opevněného Dublinu v prostoru, který město zabralo při rozšiřování v tom samém století. V nejstarší fázi byl jednolodní stavbou s užším čtvercovým presbytářem. Nedávný archeologický výzkum odhalil jeho základy. Z této stavby dnes stojí jedině část jižní boční zdi lodi a vstupní portál, který byl při pozdějších přestavbách přenesen na své dnešní místo v západním průčelí severní lodi. Portál je zhotoven z vápence, který pochází ze západní Anglie z lomů Dundry u Bristolu. Stavební huť ze západní Anglie v té době pracovala na stavbě nedaleké katedrály Nejsvětější Trojice. Nižší kvalita provedení portálu naznačuje, že na něm mohli pracovat mistři, kteří se zaučovali v katedrále. Archeologický výzkum dále odhalil základy přímé zdi, orientované ve směru sever-jih. Ta stála asi 2 m východně od kostela. Byla interpretována jako původní západní hradba vikingského opevnění města ze začátku 12. století. Z neznámého důvodu byl kostel v 1. polovině 13. století zbořen a nahrazen užším a o něco málo delším jednodílným kostelem. Byla přitom ponechána pouze jižní boční zeď staršího kostela. Nový východní závěr kostela stál přímo na zbytcích městské hradby (pokud šlo o hradbu). Příčinou přestavby mohly být statické potíže, kostel stojí ve svahu nad řekou. Součástí přestavby byly nové odvodňovací kanály. Někdy na přelomu 13. a 14. století byl kostel rozšířen přístavbou severní lodi. Mezi oběma loděmi byla postavena arkáda. Kostel byl tedy dvoulodní stavbou bez samostatného presbytáře. Oba díly měly vlastní sedlové střechy s vlastními zděnými střešními štíty. Někdy v 1. polovině 14. století byl k severní lodi přistavěn nový, přibližně 19 m dlouhý presbytář s plochým závěrem. Jižní loď byla také mírně prodloužená k východu. Kostel tak překročil a zablokoval asi 2 m širokou ulici, která do té doby stoupala od řeky na severu podél východního závěru kostela. Ulice byla přesměrována kolem západní strany kostela. Právě na opačné východní straně zablokované ulice se nový presbytář lomí k severu. K přesunutí románského vstupního portálu ze západního průčelí jižní lodi do západního průčelí severní lodi došlo patrně v této etapě vývoje. V roce 1423 byly odlity tři zvony pro novou kostelní věž. Na jižní straně byl k lodi přistavěn kamenný dům, patrně fara a obydlí kanovníků. Tento dům dnes již nestojí, dochovala se z něj pouze tři úzká okénka v jižní zdi kostela, kterými bylo možno zvenčí přihlížet bohoslužbám. K poslední vývojové fázi došlo někdy na konci 15. století nebo na začátku 16. století. V té době byla postavena jižní část presbytáře, stejně dlouhá jako ta severní. V její jižní zdi jsou čtyři sdružená okna s půlkruhovými oblouky.Text: popis
23.1. 2022 - Pavel Semple
Zdroje
(M. McMahon, St Audoen’s Church, Cornmarket, Dublin: Archaeology and Architecture, Brunswick Press Ltd., 2006)
|
Přihlášení |
