Významná funkcionalistická architektura, jež zůstávala dlouho anonymní, za autory byli střídavě považováni architekti Brožek, Polívka nebo Stanislav Režný, kteří na Spořilově působili. Teprve nedávno bylo objeveno, že skutečným architektem je ruský emigrant Nikolaj Paškovskij (29.11.1897 Akermann v Besarábii, dnes Belgorod-Dněstrovskij u Oděsy - 12.1.1970 Praha), od roku 1921 působící v Praze, jenž byl 14.5.1945 zatčen NKVD, eskortován do Sovětského svazu a uvržen do gulagu v oblasti Karagandy. V roce 1955 se sice vrátil do Prahy, nadále se však striktně vyhýbal veřejnému životu a tudíž ani neprotestoval, když jeho jméno bylo z dějin architektury vymazáno..
Dnešnímu kostelu předcházela kaple sv. Kláry, zřízená v létě 1927 z bývalé kantýny, zakoupené ministrem pošt a telegrafů JUDr. Františkem Noskem. Dne 13. 4. 1930 byl ministrem Noskem a velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou Josefem Vlasákem na Spořilově ustaven spolek "Dílo blahoslavené Anežky" pro postavení katolického chrámu, který zahájil peněžní sbírky. Pozemek daroval opět JUDr. Nosek. Vybralo se sice na 70.000 Kč, původní projekt však byl příliš drahý a tudíž nerealizovatelný. Nový spolek byl založen 3.12.1933, zaštítil jej P. Urban, ohledně zasvěcení budoucího chrámu musel pražský primas kardinál Karel Kašpar orodovat až u římské kurie, jelikož Anežka Česká dosud nebyla svatořečena a blahoslaveným se kostely nezasvěcovaly. Vlastní stavba proběhla nesmírně rychle, za pouhých 7 měsíců. 28.10.1934 vysvětil pražský arcibiskup kardinál Kašpar základní kámen, 11.1.1935 bylo vydáno stavební povolení, 21.3. zahájila spořilovská stavební firma Vojtěcha Pospíšila, jež vyhrála výběrové řízení, výkop základů (stavitel Pospíšil byl bez vyznání, aby se vyhnul kontroverzím, navrátil se zpět do lůna římskokatolické církve), v dubnu byly zděny pilíře, 15.8. byla vztyčena glajcha, 14.10. instalován hlavní oltář, 25.10. na věž vyzdviženy tři zvony (všechny zrekvírovány za 2. světové války a dosud nenahrazeny) a 27.10.1935 byl za bouřlivého počasí nový kostel vysvěcen kanovníkem Kulačem.Text: historie
27.7. 2017 - Johannes Cladis