Trojlodní basilika s dlouhým obdélným presbytářem (řeholním chórem), jehož závěr plní vzhledem ke konfiguraci terénu funkci hlavního průčelí. Presbytář a hlavní loď stejně vysoké a široké, zaklenuté křížovými klenbami, vítězný oblouk nepříliš výrazný. Obě boční lodi sotva poloviční výšky proti hlavní, rovněž významně užší. Kostel neměl nikdy věž.
Nejvýraznějším pohledovým prvkem exteriéru je východní stěna závěru na zdi nad hlavní ulicí Freiheit. V obou rozích nakoso přisazené opěráky se stříškami, vysoké gotické okno se dvěma pruty a kružbou, nad ním cihlový štít se slepými okénky. Ostatní stěny kostela zastiňuje vysoká vegetace bývalého hřbitova (jižní), nebo sousední objekty (severní a západní). Hlavní portál v jižní stěně v přechodném renesančně-barokním stylu (1670–80) se sochami Mojžíše a Árona po stranách. Vnitřní zařízení kostela převážně raně barokní, v jižní boční lodi rozsáhlý soubor funerální plastiky z 15.–17. století (pohřebiště rodu von Schleinitz). Na bývalém hřbitově renesanční a barokní náhrobky v různém stupni rozpadu, daném degradací použitého pískovce.Text: popis
8.2. 2009 - Ivan Grisa
Zdroje
dle C. D. Langer, Architekturführer Meissen
|
Přihlášení |
