kostel Stětí sv. Jana Křtitele

Římskokatolický kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hořelici, který je považován za nejkrásnější barokní stavbu v západním okolí Prahy, byl dokončen r. 1747. Historie kostela v této vsi je však mnohem delší, protože již r. 1356 je tu doložen farní kostel v gotickém slohu. Ten byl radikálně přestavěn nebo možná nově postaven r. 1605 jako pozdně renesanční stavba, která padla r. 1631 za oběť saské protestantské armádě. Opravy se kostel dočkal až r. 1697 zásluhou tehdejšího majitele panství Jana Josefa Karvinského. Zároveň byla tehdy obnovena samostatná farnost, která byla zrušena r. 1618, kdy se kostel stal filiálním ve farnosti Železná. Po 40 letech však byl již opět tak zchátralý, že jej další majitelka, vévodkyně Anna Marie Františka Toskánská nechala zbořit a r. 1740 zahájila stavbu kostela nového.

Anna Marie Františka vévodkyně Toskánská (1673-1741), rodačka z Ostrova nad Ohří, zdědila po svém otci, vévodovi sasko-lauenburském, obrovský majetek, mezi ním též velká panství zákupské, ploskovické nebo buštěhradské a řadu dalších menších statků. Když v 21 letech poprvé ovdověla, na nátlak příbuzných se znovu provdala za posledního příslušníka toskánského vévodského rodu Medici. Giovanni Gastone však odmítl žít v Čechách a manželka jej zase odmítla následovat do Florencie. Manželé tak prožili 30 let odděleně a zbožná vévodkyně se plně věnovala zvelebování svých panství v Čechách. Nechala opravit a zbarokizovat řadu kostelů a zámečků, dokončení stavby kostela v Hořelici se však nedočkala, neboť již v říjnu 1741 zemřela na svém zámku v Zákupech. Na dokončení díla pak dohlížela její jediná dcera Marie Anna Karolina (1693-1751). Otázkou zůstává, kdo byl autorem projektu tohoto oku lahodícího díla. Většinou je autorství přisuzováno Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi, ačkoli není pro toto tvrzení žádný doklad ani historická souvislost. Tato domněnka je však uváděna prakticky ve všech turistických materiálech. Přesto je v této souvislosti v některých pramenech, mezi něž patří i wikipedie, uváděno ještě další, poměrně neznámé jméno. Je jím Václav Špaček (1689-1751), pražský barokní stavitel a architekt, jinak přímý žák a osobní přítel proslulého Františka Maxmiliána Kaňky (1674-1766). Špaček byl samozřejmě dobře obeznámen s tvorbou Kiliána Ignáce Dienzenhofera, shodou okolností se oba v Praze narodili i zemřeli ve stejné roky. Znal dobře také dílo předčasně zemřelého Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723). Pro Špačkovo autorství svědčí jedna závažná okolnost. Byl totiž v letech 1718-1741, tedy až do smrti své zaměstnavatelky, dvorním stavitelem vévodkyně Toskánské a podílel se na všech barokních stavbách a přestavbách na jejích panstvích. Bez ohledu na to, kdo je skutečným autorem stavebních plánů, byl r. 1747 v Hořelici vysvěcen krásný kostel citlivě umístěný na nevysokém návrší. Je to podélná, oválná a orientovaná stavba, jejíž presbytář a prostor kruchty tvoří příčné ovály. K východní straně přiléhá obdélná sakristie, zatímco západní průčelí, zdobené lizénami, trojúhelným štítem a erbem vévodkyně, vrcholí věží, kterou kryje báň s lucernou. Vnitřní zařízení pochází převážně z doby stavby, starší je jen křtitelnice z r. 1672. Hlavní oltář je však novobarokní z r. 1856 a nese obraz Josefa Hellicha. Kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hořelici je kostelem farním a jsou v něm slouženy pravidelné bohoslužby.

Text: historie
2.7. 2015 - Jiří Špaček

Zdroje
(s využitím informací městského úřadu Rudná, farnosti Rudná-Hořelice a www.wikipedia.org)