kostel Panny Marie Sněžné

popis

Raně gotický kostel v Popovicích byl běžnou venkovskou orientovanou svatyní s obdélnou lodí a odsazeným presbytářem s předpokládaným mělkým trojbokým zakončením. K jižnímu průčelí byla do kouta mezi loď a presbytář vložena mírně obdélná sakristie tvořící přízemí hranolové zvonové věže, ve vyšších úrovních pravděpodobně dřevěné. Nároží byla armována kamennými kvádry, zdivo z hrubě opracovaných kamenných kvádrů na vápennou maltu kryla místy dochovaná vápenná omítka se stopami iluzivního rýsovaného kvádrování. Hlavní vstup byl veden od jihu kamenným lomeným portálem s vloženým tympanonem v archivoltě opřeným o konzolky, ostění je nezdobené, členěné pravoúhlým ústupkem. Obdobné portály ve Zlaté Koruně, Vyšším Brodě či Staronové synagoze v Praze se u nás vyskytují v poslední třetině 13. století, což umožňuje datovat vznik kostela do této doby. Loď kostela byla zřejmě plochostropá, nedochovaný závěr mohl být klenutý, v sakristii se dochovala původní valená klenba.

Z původní podoby kostela se dochovala téměř úplná severní zeď lodi s oběma nárožími, zdivo je místy přezděno a vyspraveno cihlami. Ve fasádě s poměrně rozsáhlými zbytky gotické omítky nebyly zachyceny žádné stopy architektonických prvků či detailů (okna, ostění apod.). Dobře dochováno je přízemí mírně obdélné jižní věže, jejíž severní zeď tvořila současně jižní stěnu presbytáře. Ani zde nebyly zachyceny okna či portály, vstup byl veden z presbytáře pravděpodobně stejně jako dnes. Jižní zeď lodi je dochována v mnohem menší míře, s jistotou lze rozpoznat její západní nároží s částí přilehlého zdiva, na opačné straně lze předpokládat (kvůli mladšímu schodišti nebylo možné ověřit), že gotické zdivo vrůstá do západní zdi věže. Ani zde nebyly zachyceny stopy po oknech, přestože na slunečné jižní straně lze jejich existenci předpokládat. Ve střední části je dochována podstatná část hlavního portálu – archivolta, tympanon, velká část prahu a celé pravé ostění, chybí tedy pouze větší část levé stojky, která byla při poslední opravě druhotně doplněna. Na tympanonu portálu je torzálně dochována nástěnná malba odkrytá spolu s portálem při opravách roku 2002. V horní střední části tympanonu je vidět hlava s nimbem, v levé části nezřetelný neurčitelný útvar. Vzhledem k zasvěcení kostela navrhuje P. Kroupa malbu interpretovat jako Madonu s dítětem, výjev pro tympanon portálu sice ne příliš obvyklý, avšak možný. Dále Kroupa naznačuje možnou souvislost s malbami v kostele sv. Petra a Pavla v nedalekých Říčanech, datovaných po roce 1400. Těsně nad portálem byly odhaleny fragmenty dalších maleb, které mohou být pozůstatkem rozsáhlé výzdoby jižního průčelí, časově mladší než výzdoba portálu (pozdně gotické?). Západní průčelí i presbytář na východě byly zbořeny při pozdějších přestavbách. Při barokní přestavbě provedené kolem roku 1690 (letopočet na barokním kovovém kříži vsazeném v dnešním západním průčelí) byl zbořen gotický presbytář, který nahradil větší, neodsazený, s trojbokým závěrem podobným, jaký je předpokládán u gotické stavby. Presbytář postavený ze smíšeného zdiva je prostý, bez vnějšího členění, zaklenutý valenou klenbou s lunetami. Přestavěno bylo také gotické západní průčelí, o jeho barokní podobě však vzhledem k pozdějšímu zboření nevíme téměř nic. Barokní jsou také obdélná segmentově zakončená okna nestejné velikosti – po třech v severní a jižní zdi lodi, dvě v severní zdi presbytáře a jedno v jeho jižní zdi při věži Na konci první třetiny 18. století byla zvýšena bývalá zvonice nad sakristií do nynější třípodlažní podoby, zakončena byla typickou barokní cibulovitou střechou. Zvýšení zvonice datuje A. Podlaha do roku 1726, možný je i rok 1732 uvedený dodatečně na zmíněném kovovém kříži jako připomínka některé z oprav kostela. Na oratoř v prvním patře věže vede vřetenové schodiště skryté v drobném hranolovém přístavku v koutě mezi západní zdí věže a jižní zdí lodi, vstup na schodiště je dvěma vchody ze sakristie v přízemí věže a od jihu z exteriéru. Zvonové patro je přístupné zřejmě po schodišti v interiéru. Podle Soupisu památek byly před sto lety ve zvonici tři zvony datované do let 1498, 1728 a 1787, zda jsou ve zvonici i dnes dostupná literatura neuvádí, podle obecních stránek je přinejmenším nejstarší z nich (a druhý nejstarší ve středních Čechách) stále na svém místě. Roku 1876 byla podle Podlahy nahrazena cibulovitá střecha zvonice stržená vichřicí z roku 1870 dnešní jehlancovou. Poslední velká přestavba byla provedena roku 1897 v novobarokním slohu se záměrem zvětšit plochu lodi. Barokní západní zeď byla stržena a o 7 m dále k západu bylo postaveno nové monumentální průčelí s novým hlavním vstupem. Tato nová část má výrazně slabší zdivo, které se v interiéru projevuje ústupkem v severní a jižní stěně. Větší část novobarokní přístavby zabírá kruchta vynesena na dvou sloupcích a přístupná točitým schodištěm skrytým v pětiboké věžičce přilepené k severnímu průčelí. Mobiliář je převážně novorománský. Na hlavním oltáři od řezbáře L. Zieblanda z roku 1861 doprovázejí centrální obraz patronky po stranách sošky světců (snad sv. Václav a sv. Jan Nepomucký), v nikách po stranách oltáře jsou barokní sochy sv. Petra a Pavla pocházející z pražského Vyšehradu. Na epištolní straně lodi při věži stojí boční oltář z roku 1865, na protější evangelijní straně stejně stará kazatelna. Varhany na kruchtě vyrobila firma Rieger roku 1897. Kostel byl obklopen hřbitovem chráněným vysokou ohradní zdí, který byl později rozšířen k severu.

Text: popis
6.12. 2010 - Zany