kostel Panny Marie Sedmiradostné

Poutní kostel Panny Marie Sedmiradostné situovaný na svahu poblíž pramene dobré vody je barokní stavba z roku 1733 (vysvěcen byl 30. 5. 1734) se sakristií, k níž na severu přisedá kaple sv. Judy Tadeáše. Původně měl zděný kamenný presbytář, loď však byla tehdy roubená z dřevěných trámů s mezerami ucpanými mechem, podlaha byla dlážděna pískovcem. Dne 30. května 1734 byl kostel benedikován a zasvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie. Do něho byla na hlavní oltář přenesena soška Panny Marie ze sousední studniční kaple.

V letech 1829-1831 ve zdejší farnosti působil P. Josef Regner, známý z kroniky Aloise Jiráska "U nás" jako páter Havlovický. V té době náchodské panství vlastnila vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, známá jako kněžna z "Babičky" Boženy Němcové. Také babička s Barunkou konaly pouť do Malých Svatoňovic. Za P. Regnera byl kostel přestavěn empírově. Roku 1829 byla dřevěná část kostela již sešlá a nestačila vzrůstajícímu zájmu poutníků. Proto bylo rozhodnuto nahradit dřevěnou loď kostela zděnou s tím, že bude ponechán pouze opravený presbytář. Ačkoli okolní obce nebyly ochotny rozšiřovat své robotní závazky, byla v květnu 1830 dřevěná část zbourána a roku 1831 přestavba dokončena. Na začátku června 1832 byla znovu postavena kazatelna a dva postranní oltáře. Loď je po empírové přestavbě v letech 1830–1831 klasicistní. Nad portálem je slepé půlkruhové okno a nad ním letopočet 1830. Nyní stojí v čele presbytáře hlavní oltář Panny Marie Sedmiradostné z r. 1886. Oltářní architekturu všech oltářů dělal truhlář Kajetán Pejskar z Police nad Metují, sochařskou výzdobu Ferdinand Demetz ze St. Ulrichu v Tyrolsku. Uprostřed za skleněnou výplní je plastika svatoňovické Madony. Soška Sedmiradostné Panny Marie svatoňovické pochází od lidového řezbáře, chromého rolníka Jana Karáska z nedalekého Odolova. Zhotovil ji r. 1715 pro Václava Šrejbera. Původní polychromie úpického malíře Václava Nývlta byla zmodernizována v polovině 20. století. Prvně byla soška vyvěšena 27. 10. 1715 v dřevěné skříňce na suché třešni - odtud název "Panna Maria na třešni". K vysvěcení kostela v r. 1734 byla přenesena na hlavní oltář. Kolem rámu zasklené skříňky je figurální výzdoba soškami desíti andělů nesoucích různé hudební nástroje. Holubička nad nimi znázorňuje Ducha svatého. V bočních nikách hlavního oltáře jsou sochy slovanských věrozvěstů z r. 1886: na evangelijní straně sv. Metoděje, biskupa, na epištolní straně sv. Cyrila, mnicha. Na svatostánku je pták pelikán z téhož roku. Podle pověsti si rozdírá vlastní hruď, aby nakrmil svá mláďata svou vlastní krví. Tato biologicky nepravdivá představa bývala v umění používána jako obraz vykupitelské smrti Božského Spasitele. Naznačuje tím Krista, který pro nás na kříži prolil svou vlastní krev. Z r. 1886 pocházejí i dvě sošky klečících andělů adorujících Pána Ježíše. Nová liturgická úprava v kněžišti pochází z r. 1975. Jejím navrhovatelem a zhotovitelem byl farář Václav Hartman z Hronova, který absolvoval před kněžstvím Vyšší umělecko-průmyslovou školu v Praze. Obětní stůl má vpředu tři mědirytiny: pohledově vlevo Panny Marie Bolestné, uprostřed hlavy Krista trním korunovaného, pohledově vpravo sv. Josefa s lilií čistoty. Ambon má reliéf sv. apoštola a evangelisty Jana s atributem orla. Na podstavci v presbytáři čelem k oltáři stojí novodobá socha sv. Josefa, snoubence Panny Marie, darovaná sem r. 1978. Na vítězném oblouku naproti kazatelně visí velký kříž s Ukřižovaným Kristem z r. 1899, pod ním socha Panny Marie Sedmibolestné z r. 1905. Naproti na evangelijní straně vítězného oblouku je kazatelna. Na její stříšce stojí socha Dobrého Pastýře (Pán Ježíš s ovečkou na rameni), pořízená r. 1887. Vedle kazatelny vpředu lodi v rohu u vítězného oblouku je boční oltář sv. Jana Nepomuckého z r. 1887. Uprostřed v nice se nachází socha tohoto světce. Na epištolní straně lodi vpředu v rohu je boční oltář sv. Barbory, patronky horníků, z r. 1888, v nice oltáře je pak soška světice. Patronka horníků stojí nad uhelnou slojí, kde jsou tři figurky havířů při své práci ve štole při dobývání uhlí. Figurální výzdobu oltářů dodala řezbářská firma Ferdinanda Demetze z Tyrol. Křížová cesta má 14 zastavení kolorovaných plastik v rámech, rozmístěných po zdech na dvou stranách lodi. Zhotovena byla v r. 1903, totéž v bledších barvách je v Mariánském sadě z r. 1893. Když to porovnáme s obrazy v kostelech v Batňovicích, Horních Vernéřovicích, Radvanicích a Janovicích, kde se všude jedná o dílnu trutnovského malíře Ignáce Russe, vidíme ukázku sériové výroby, která snižuje úroveň díla. Varhany na kruchtě jsou nástroj s kuželovými vzdušnicemi. Zhotovila je r. 1901 firma Jan Tuček z Kutné Hory. Nástěnné malby až na šestou radost pocházejí z r. 1899 od Ludvíka Nejedlého z Nového Bydžova. 1. radost - Zvěstování Panně Marii - na vítězném oblouku v rohu lodi kostela vpředu na epištolní straně; 2. radost - Navštívení Panny Marie u Alžběty v Judských horách - uprostřed lodi kostela na epištolní straně; 3. radost - Narození Páně v Betlémě - na epištolní straně v lodi vzadu nad zábradlím kůru; 4. radost - Obětování Páně (Pána Ježíše v chrámě) - na evangelijní straně v lodi kostela vzadu nad zábradlím kůru; 5. radost - Nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě - na evangelijní straně uprostřed lodi kostela; 6. radost - na evangelijní straně vítězného oblouku mělo být znázorněno Nanebevzetí Panny Marie, protože k tomuto svátku se v Malých Svatoňovicích 15. srpna a v neděli po slavnosti drží pouť. Avšak na toto dosud prázdné místo akad. malířka Iva Beščecová z Dobříše v dubnu 1982 zobrazila, jak se Vzkříšený Ježíš zjevuje své Matce jako první z lidí; 7. radost - Korunování Panny Marie - je umístěna na klenbě presbytáře. V rozích klenby presbytáře kolem nástropní malby Korunování jsou čtyři evangelisté: sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Na stropě v lodi je freska Immaculaty (Neposkvrněná Panna Maria) mezi dvěma anděly, stojí na zeměkouli s měsícem pod nohama a s 12 hvězdami kolem hlavy, nohou šlape na jedovatého hada. Vitráže pocházející z let 1914 a 1915 jsou vesměs dary farníků. Okno znázorňující Davida, starozákonního krále a pěvce hrajícího na harfu, na kůru směrem do náměstí je z r. 1949 stejně jako okno, na kterém je svatá Cecilie, patronka zpěvu a hudby. Zvon Budislav pochází z r. 1884 a zvon zasvěcený ke cti Panny Marie z r. 1970. V srpnu 1834 bylo před kostelem na náměstí vybudováno schodiště, kde pak byl r. 1840 na kamenném postavci postaven železný kříž. Nynější úprava pochází z r. 1950.

Text: historie
5.8. 2017 - Jiří Špaček

Zdroje
( Římskokatolická farnost Malé Svatoňovice)