Dynamicky se rozrůstající předměstí Plzně postrádala počátkem 20. století dostatečně kapacitní kostely, které by uspokojovaly potřeby věřících. Zatímco na jihu města tento problém řešil redemptoristický areál u sv. Jana Nepomuckého (viz heslo), do východní části Plzně, tehdejšího Petrohradu, byli povoláni dominikáni z kláštera u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Ti nechali v letech 1912–13 postavit velký kostel podle projektu Antona Möllera z Varnsdorfu na centrálním náměstí nového předměstí (dnes Jiráskovo), v jeho sousedství velkou faru se zázemím členů řádu, kteří sem byli vysláni, a rozlehlou zahradu, rozkládající se jižně od obou staveb.
Provádějícím stavitelem byl pražský Eduard Sochor. Stavbu oficiálně zahájilo posvěcení základního kamene 1. 5. 1912 a zakončilo vysvěcení kostela 30. 10. následujícího roku. Jedná se trojlodní basiliku s příčnou lodí a bočními kaplemi úctyhodných rozměrů: celková délka 55,27 m, největší šířka 24 m a výška ke stropu 13 m. Celému komplexu dominuje hranolová věž, vysoká 56,75 m. Kostel, fara i ohradní zeď zahrady nesou rysy přechodu mezi pozdní secesí a německou modernou a jsou tím v českojazyčném prostředí značně výjimečné. Vnitřní zařízení kostela přibývalo postupně během I. poloviny 20. století. Dominikánská správa kostela skončila oficiálně rozehnáním mateřského kláštera roku 1950, obnovila se po roce 1990.Text: historie
27.3. 2010 - Ivan Grisa
Zdroje
dle informační tabule na dveřích kostela
|
Přihlášení |
