Prostor dnešního Dómského pahorku (Domhügel) v Erfurtu byl zřejmě místem nejstarších křesťanských kultovních staveb, založených v polovině 8. století svatým Bonifácem při jeho misii v dosud slovanských oblastech na východní hranici franské říše. Nejstarší doložené stavební pozůstatky v místech dnešního dómu pocházejí z 12. století. Tehdy proběhla stavba románského chrámu Panny Marie, doložená písemnými prameny (vysvěcen 20. 6. 1182). Z této budovy se dodnes zachovala spodní část chórového trojvěží.
Románský kostel postačoval potřebám kapituly pouhých sto let. Roku 1290 byl vysvěcen nový raně gotický východní chór, který nahradil původní nevelkou apsidu. Dokončena byla i střední věžice chórového trojvěží. Roku 1251 je zde poprvé zmiňován zvon Gloriosa, dochovaný dodnes po několika přelitích v podobě z roku 1497. Kolem roku 1330 byl postaven representativní severní portál s trojúhelníkovým půdorysem předsíně a bohatou sochařskou výzdobou. Ani raně gotický presbytář nevyhovoval dlouho: od roku 1349 se začal budovat vrcholně gotický chór, který bylo nutno vysadit nad úbočí Dómského pahorku na sokl s arkádami. Této skutečnosti bylo využito ke zřízení nepravé krypty, tzv. dolního kostela. Stavba nového presbytáře skončila jeho vysvěcením počátkem 70. let 14. století. V polovině 15. století začala stavba pozdně gotického halového trojlodí. Roku 1455 byl zbořen jeho románský předchúdce, výstavba haly skončila zřejmě 10 let nato. Jižně od dómu se zachoval dómský klášter, který byl do roku 1837 sídlem kapituly. Většina dochovaných budov pochází ze 13. a 14. století. Dóm se od výstavby trojlodí příliš stavebně neměnil. V největším ohrožení byl během napoleonských válek, kdy jistou dobu sloužil jako stáje francouzských vojsk. Rovněž tlak na sekularisaci bývalého biskupského města po jeho připadnutí Prusku jeho stavu příliš nesloužil. Až ve II. polovině 19. století proběhla puristická rekonstrukce. Dómu se naštěstí vyhnuly přímé zásahy leteckých bomb za II. světové války. Střechy a okna poškodily detonace v sousedství. Opravy trvaly do roku 1949. Další vlna rekonstrukcí proběhla v letech 1980–97. Od roku 1994 je dóm opět katedrálním chrámem erfurtského katolického biskupství. Dóm je vzhledem k nepřerušené katolické správě a v celku minimálním válečným škodám doslova pokladnicí uměleckých děl, z nichž nejstarší pocházejí z 12. století. Unikátní jsou zejména zachovalé vitraje oken chóru z období 1370–1420, chórové lavice ze 60.–70. let 14. století a soubor 13 zvonů. Nejstarším a největším z nich je Gloriosa, v současné podobě z roku 1497. Tehdy erfurtský zvonař Gerhard van Wou přelil starší zvon do rozměrů 2,62 m (výška), 2,56 m (největší průměr) a 11,45 t (hmotnost). Zvonici opustila pouze při velké opravě v letech 2004, o dvě léta později získala zatím poslední 366 kg těžké srdce.Text: historie
27.2. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle http://de.wikipedia.org/wiki/Erfurter_Dom
|
Přihlášení |
