První písemná zmínka o obci se v dochovaných listinách objevuje již v roce 1057. Nejlépe dochované zmínky o obci však souvisí se stavbou kostela, kterou realizoval cisterciácký řád.
Svou současnou barokní podobu získal poutní kostel po náročné přestavbě původního menšího kostela, který na jeho místě stál již od 13. stol. Se stavbou areálu poutního kostela se začalo v roce 1698 a stavba byla kompletně dokončena až v roce 1718. Zajímavostí kostela je čin místního obyvatele Karla Puttnera, který ke stavbě areálu kostela podstoupil farníkům svůj dům, který stál v cestě projektované stavbě. Za tento čin se mu dostalo cti být pochován v jednom z ambitů, které obklopují kostelní areál. Traduje se pověst, že je pochován na místě, kde v jeho světnici stál stůl u kterého sedával. Význam místu dávala sílící obliba Mariánského kultu, která se projevovala desetitisícovými procesími, jež se scházely z širokého okolí, ale i z poměrně vzdálené Plzně. Po částečném ochlazení zájmu o Mariánskou pouť v polovině 19. století prožily poutě svou renesanci, která trvala až do konce 2. světové války a hromadného odsunu sudetských Němců. Od této doby kostel silně chátral a své obnovy se dočkal až v 90. letech, kdy se do Radčic a nedalekého Oseka vrátil cisterciácký řád s nímž byla obnovena i tradice Mariánskoradčických poutí. Nyní je kostel a celý areál se vzácnými ambity postupně citlivě rekonstruován, čehož si může návštěvník všimnout právě při pravidelných poutích, kdy je celý areál zpřístupněn.Text: historie
31.10. 2009 - Tomáš Hák