kostel Nejsvětějšího Srdce Páně

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je pre mňa i pre moju rodinu neopakovateľný.
Vždy keď sa vraciam do Prahy je mojou prvou zástavkou.
Zhodou okolností tu bol i krst môjho syna. Je to proste náš kostol i keď je tak ďaleko od nášho bydliska.

Já jsem u Jiřáku strávil dětství. Jezdil v parku kolem kostela na koloběžce, zhruba před 40 lety. Kostel mám hluboko zafixovaný ve vzpomínkách. Teprve později jsem se dozvěděl že se jedná o architektonický skvost. Tekrát to pro mě byla taková samozřejmost i když již tenkrát mi připadal zvláštní.

No a já tam vidím antické řecko, Řím a dokonce i nějaký ten egyptský pylon.

Stavba vskutku prazvláštní. Je v ní kus středověké gotiky, kus moderny a největší část by asi připadla chrámu z hlubin starověku. Projdete ulicemi na náměstí a skoro se zazdá, jakoby odkudsi z nebe spadla v povědomí tak známá, tak letitá a dávno ztracená stavba, jako nějaké zjevení... Jako Mausoleum v Halikarnassu, chrám v Olympii nebo v Efesu, Babylonská věž, pevnost Hyksósů... prostě něco, co už nikdy neuvidíme, ale můžeme si stále představovat, jak asi mohlo vypadat. Proč se na ni asi vícero lidí dokáže stále s úžasem tak dlouho znova a znova dívat? Ta stavba je jednoduše prastaře povědomá...

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je pre mňa i pre moju rodinu neopakovateľný.
Vždy keď sa vraciam do Prahy je mojou prvou zástavkou.
Zhodou okolností tu bol i krst môjho syna. Je to proste náš kostol i keď je tak ďaleko od nášho bydliska.

Já jsem u Jiřáku strávil dětství. Jezdil v parku kolem kostela na koloběžce, zhruba před 40 lety. Kostel mám hluboko zafixovaný ve vzpomínkách. Teprve později jsem se dozvěděl že se jedná o architektonický skvost. Tekrát to pro mě byla taková samozřejmost i když již tenkrát mi připadal zvláštní.

No a já tam vidím antické řecko, Řím a dokonce i nějaký ten egyptský pylon.

Stavba vskutku prazvláštní. Je v ní kus středověké gotiky, kus moderny a největší část by asi připadla chrámu z hlubin starověku. Projdete ulicemi na náměstí a skoro se zazdá, jakoby odkudsi z nebe spadla v povědomí tak známá, tak letitá a dávno ztracená stavba, jako nějaké zjevení... Jako Mausoleum v Halikarnassu, chrám v Olympii nebo v Efesu, Babylonská věž, pevnost Hyksósů... prostě něco, co už nikdy neuvidíme, ale můžeme si stále představovat, jak asi mohlo vypadat. Proč se na ni asi vícero lidí dokáže stále s úžasem tak dlouho znova a znova dívat? Ta stavba je jednoduše prastaře povědomá...